Petře, popisujete zcela jiný případ: Šlo pouze o zdánlivé usnesení, které ve skutečnosti žádným usnesením nebylo. V takovém případě soud nezrušil zdánlivé „usnesení“, protoze nebylo co rušit. Žádné usnesení neexistovalo, jestliže od počátku bylo pouze zdánlivé.
Soudy v těchto případech vysloví neplatnost usnesení, viz § 260 zákona č. 89/2012 Sb. Ale nelze na to spoléhat. Soud může (překvapení!!!) rozhodnout, že nevysloví neplatnost:
|
§ 260 (1) Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. (2) Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře. |
Předvídatelné soudy a právo na které je možné se spolehnout – to jsme tu měli naposledy za první republiky. Dnes je občanský zákoník naprosto otráven jedem relativismu, takže porušení práva může zůstat nepotrestáno, zcela podle soudcovské libovůle. Nikdy nemůžete tušit jak rozhodne hlupák v taláru.
Justitianus
Poslední komentáře