„Tedy soud, i když ví, že žalovaný na adrese nebydlí (zásilky se vrací s tím, že se odstěhoval – tedy PR se vrací), tak tento soud navrhuje rozhodnutí bez nařízení jednání?“

To ale přece není záležitostí soudu – vše má v rukou žalobce. Ten zpravidla ví mnohem lépe než soud, zda žalovaný přebírá nebo nepřebírá zásilky. Čili pokud žalobce ví, že žalovaný nepřebírá zásilky, je zbytečné, aby požadoval vydání platebního rozkazu, a zároveň je zbytečné, aby souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání.

Ten, kdo má v rukou procesní postup, je především žalobce. Soud z jednoho nedoručeného platebního rozkazu nemůže „vědět“, že žalovaný nepřebírá zásilky (neb se například na místě svého trvalého nebo posledního známého bydliště nezdržuje).