Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 190/15 ze dne 13. 9. 2016 dovodil, že pro výkon funkce v obchodní korporaci může být sjednána pracovní smlouva v režimu zákoníku práce. Domnívám se, že totéž je možno vztáhnout i na jiné korporace, tedy i na SVJ.
O této věci se zde už diskutovalo v roce 2018, viz http://www.portalsvj.cz/…3%9AS+190/15.
Funkce člena statutárního orgánu v režimu zákoníku práce by členovi orgánu mohla přinést (například) benefity zaměstnance, jako jsou přesun odpovědnosti za škodu na zaměstnavatele, a také nárok na placenou dovolenou (včetně rodičovské dovolené).
| I. ÚS 190/15 V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje, že zákaz tzv. souběhu funkce statutárního orgánu a pracovněprávního vztahu české zákony nikdy výslovně nestanovily a tento zákaz judikatorně dotvořily až obecné soudy. Toto omezení soukromoprávních vztahů tak nestanovil zákonodárce, který je v českém ústavním pořádku primárním normotvůrcem, nýbrž obecné soudy, které mohou toliko dotvářet právo, a to navíc jen v omezené míře. Pokud chtějí obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob. Takové soudcovské dotváření práva je nutné podrobit obzvláště přísnému ústavnímu přezkumu, neboť tímto rozhodováním obecných soudů mohou být porušena nejen základní práva stěžovatele (a to zejména subjektivní právo stěžovatele na svobodné jednání v zákonných mezích ve smyslu čl. 2 odst. 3 Listiny a zásada pacta sunt servanda plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy), ale i princip dělby moci, který je nedílnou součástí principu právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 24/04 ze dne 28. 6. 2005 (N 130/37 SbNU 641; 327/2005 Sb.)]. (…) Vztahy, jejichž předmětem je výkon závislé práce, jsou (…) vždy podřízeny režimu zákoníku práce (či zvláštního zákona). To ale na druhou stranu neznamená, že by na základě vůle stran nemohly být režimu zákoníku práce podřízeny i jiné právní vztahy, v nichž o výkon závislé práce nejde. (…) Z pracovněprávního pohledu tedy není důvod, pro který by nemohl člen statutárního orgánu vykonávat svou činnost nebo její část na základě smlouvy, v níž bude ujednán režim zákoníku práce. |
Bude zajímavé sledovat jak se soudní praxe vypořádá s tímto průlomovým (avšak naprosto logickým) nálezem Ústavního soudu.
Justitianus
Poslední komentáře