Žalobkyně nebyla schopna rozpoznat, že žaloba podle § 212 je zcela jinou žalobou než žaloba podle § 1209.

Přehlédla totiž, že ve sporu podle § 212 soud nevyslovuje neplatnost proběhlého hlasování, nýbrž pouze mění způsob počítání hlasů. Žaloba podle § 212 byla tedy zmatečná, neboť bylo požadováno něco jiného než kogentně stanoví § 212 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb..

Rozdíly mezi oběma druhy žalob jsou zásadní. Uvádím je zde v tabulce.

Pokud by soud přisvědčil žalobci ve věci podle § 212, pak SVJ následně vypracuje opravný zápis ze shromáždění. V něm uvede nový výsledek hlasování tak, aby odpovídal poměru hlasů podle rozhodnutí soudu (bez přihlédnutí k hlasu většinového vlastníka jednotky). Příslušná část opravného zápisu bude znít takto:

„Návrh usnesení: Shromáždění schvaluje změnu smluvního správce.
Na základě rozsudku [číslo jednací] ze dne [datum] se při tomto hlasování nepřihlíží k hlasu většinového vlastníka.
Počet hlasů přítomných: N1. Shromáždění je usnášeníschopné.
Hlasy pro usnesení: N2, hlasy proti usnesení: N3, zdrželi se hlasování: N4
Usnesení nebylo přijato.“

V tomto případě ovšem žalobkyně nepochopila, že případ podle § 212 nesměřuje k zneplatnění přijatého usnesení, nýbrž pouze k odlišnému počítání hlasů. Podala žalobu podle § 212, avšak domáhala se v ní nemožného výsledku – zneplatnění usnesení (stejně jako v žalobě podle § 1209). Soudy odmítly obě žaloby rozlišovat, protože žalobkyně požadovala v obou případech tentýž výsledek.

Justitianus