Ekonomické činnosti se podle číselníku ekonomických činností dělí na výrobu a služby¹ (goods and services¹). O tom nepanují žádné pochybnosti. Celá správa domu je v tomto smyslu službou¹, zajišťování služeb² je rovněž službou¹ a služby² jsou rovněž službami¹. Není nijak přínosné to tady připomínat, na tom panuje shoda a člověk s průměrným rozumem od cca čtyř let svého věku nemá problém rozlišit automobil (zboží) od opravy či mytí automobilu (tj. služby¹, nikoli však služby²).

Zákonodárce bohužel zvolil stejné označení (služby²) i pro plnění spojená s užíváním bytu (§ 1181 občanského zákoníku a zákon 67/2013 Sb, resp. předcházející právní úprava). A o to tady jde. Je třeba rozlišovat služby² (ve smyslu plnění spojených s užíváním bytu a § 1181 občanského zákoníku a zákona 67/2013 Sb, resp. předcházející právní úpravy) a správu.

Obojí podléhá jinému právnímu režimu, jinak se stanovují zálohy, je jiná splatnost nedoplatků z vyúčtování, může být případně jiná splatnost měsíčních záloh (byť obvykle bývá splatnost měsíčních záloh shodná).

Jsou tu významné daňové dopady – příjem od nájemce za služby² není zdanitelným příjmem, pronajímatel (vlastník jednotky) tyto náklady nájemci pouze přeúčtovává. Naproti tomu příjem z nájemného je zdanitelným příjmem vlastníka jednotky. Aby mohl vlastník jednotky přeúčtovat náklady na služby² nájemci, musí je od SVJ obdržet samostatně. Vyúčtování služeb² vlastník jednotky potřebuje i v případě, že se s nájemcem dohodl na placení služeb² paušálem bez jejich vyúčtování a doložení – pro účel příspěvku na bydlení. Pokud SVJ neplní své zákonné povinnost a nerozlišuje správu a služby², nemůže ani vlastník jednotky plnit své zákonné povinnosti. Podrobněji na toto téma zde psala paní radka2222, na jejíž příspvěvky si dovoluji odkázat. Nutnost rozlišovat nezávisí na tom, zda konkrétní byt je či není pronajímán.

Závěr: Zákonodárce rozlišuje správu a služby² a rozlišovala to i předchozí právní úprava (a to bytový zákon pro vlastnické bydlení a předchozí občanský zákoník pro nájemní bydlení). (Vše uvedené platí i pro nebytové jednotky a obdobné rozlišení zná i úprava jiných zemí – řada z nás bydlela v zahraničí, kde si najímala byt a seznámila se tak alespoň orientačně se zahraniční právní úpravou. Sama jsem v zahraničí bydlela řadu let.)

Nyní v době nouzového stavu k uvedenému přistupuje další důvod: Vládní opatření na zmírnění opatření plynoucích z nouzového stavu se týkají výhradně hrazení nájemného, nikoliv hrazení služeb. I z tohoto důvodu je třeba obojí pečlivě rozlišovat (tvrdím, že trvale, nikoliv pouze po dobu nouzového stavu).