Ne vždy je DZ soudci užívána jako pramen práva. Soudce bude zkoumat účel ustanovení a rozhodnout může jinak, k DZ nepřihlédne. Sám jsem při svých soudech zažil, že soudce odmítl brát k DZ zřetel.

Navíc z žádného ustanovení OZ nevyplývá, že by způsob přispívání na „vlastní správní činnost“ (což je navíc pojem pouze z Nařízení vlády č. 366/2013 Sb.), resp. slovy §1180/2 „příspěvky určené na odměňování osoby…“ měl být zakotven v Prohlášení vlastníka, to se píše jenom v DZ.

Pominu nyní nelogické rozkročení pravidel mezi Prohlašení vlastníka a Stanovy.

Navíc je tu letitý problém, že stará SVJ mají netknutá Prohlášení ještě z 90. let, která se velmi často odchylují od Stanov měněných kvůli rekodifikaci po roce 2014. V Prohlášení je napsáno jedno, ve Stanovách něco jiného. Často bývá v Prohlášeních z 90. let okopírována věta z tehdejšího ZoVB, že „Vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku podle velikosti svých spoluvlastnických podílů.“ A když po roce 2014 tato SVJ přizpůsobovala svoje stanovy k NOZ, tak ze zákona opsala tu větu „Příspěvky určené na odměňování osoby…se rozvrhnou na každou jednotku stejně.“ Takže tu máme rozpor Prohlášení a Stanov, spor musí řešit soud.

Kdyby se pravidla na přispívání nerozpadala do dvou dokumentů (Prohlášení, Stanov), problém by vznikat nemusel.

Plané diskuse o tom, zda je § 1180/2 dispozitivní, trvaly 5 let, začaly roku 2013, vyjasňovalo se postupně a názor o dispozitivnosti začal převažovat teprve někdy roku 2018.

Jenže nynějším přeformulováním §1180/1 po novele se diskuse, zda je následující odst. 2 dispozitivní, oživují.

Můj povzdech tedy trvá. Bylo možné novelou problém vyřešit, nebylo využito.