Já to přirovnání z laického pohledu vidím následovně:
Je-li rozpor v právním názoru mezi subjektem DP a dalším subjektem pak pro tento rozpor je charakteristický:
Jedná se o veřejné právo a poskytování právní služby státu ekonomický činnému subjektu, jehož hospodářské působení pro stát je významné. Stav zákonů pro takové rozhodování je poměrně ustálený a stejný.
Je-li rozpor v právním názoru mezi subjektem SVJ a členem společenství o usnesení pak pro tento rozpor je charakteristický:
Jde o soukromé právo a o rozpor názoru mezi jedním členem a ostatními členy společenství. Řešení rozporu má dopad na činnost SVJ, ale na stát nemá významný vliv.
Autonomní povaha SVJ umožňuje, aby vztahy uvnitř SVJ byly uspořádány rozdílně kde pravidla jsou zakotvena ve vnitřních dokumentech SVJ.
Mnohdy orientovat se ve vnitřních poměrech konkrétního SVJ je téměř nemožné a velmi pracné i z důvodu nekvalitně zpracovaných stanov a dalších dokumentů. Totéž může platit o podání k soudu. Pro takové právní rozhodovací prostředí je třeba vytvořit barieru pro omezení množství podání a podání sporů u kterých rozhodování je časově náročné a nákladné nebo nemožné pro chybějící podklady. Mnoho sporů jsou vedeny z důvodu prosazení vlastního ega žalujícího nebo má šikanující charakter, nepřinášející přínos ani jedné straně. Rozhodování dle usnesení shromáždění SVJ je volba dle členů SVJ, rozhodování dle soudu je volba jednoho člověka soudce soudu, rozhodování dle zákona je volba dle poslanců. Nejvyšší legitimitu učinit volbu o záležitostech SVJ má shromáždění, proto rozsudkem sporu o napadaném usnesení bude převážně zrušení jeho platnosti.