Vaše reakce jsem si ráda přečetla, korespondují se „zlatým jádrem“ našeho domu a správcovskou organizací. Mimochodem, to, že potřebuji nahlásit předsedovi vznikající škody na společném majetku neznamená, že jsem dement. Nehledě na to, že já nejsem dement tak jako tak, což by člověk, který takto o mně soudí, měl být schopen odhadnout už z úrovně mého vyjadřování. Jenže zbabělý hňup nemá ani odvahu se zaregistrovat a přispívat pod jedním nickem.

Z mého pohledu se věci mají jinak. Patřím k nově přistěhovavším do domu, kde starousedlíci očekávají, že budu respektovat pořádky zavedené v padesátých a šedesátých letech minulého století. Mí sousedé vůbec nerespektují změnu režimu, změny zákonů, návrat lidských práv… To, co zde mnozí píšete, že je samozřejmost, tj. např. že každý dostane pozvánku na shromáždění (v mém případě schůzi), že je předem známo usnesení, o němž má být hlasováno, ostatně, že nám je vůbec o něčem dovoleno hlasovat a rozhodovat… to jsou zde jen mrtvé teorie. U nás platí: „my jsme to takto dělali vždycky a vy nám do toho nebudete mluvit“. Už jen to, že do baráku se dostane každý, kdo zazvoní na předsedu, je na pováženou. Čekám, jak na to, že to tak dělali vždycky, zareaguje soud. Osobně náš soudní spor považuji za smutný doklad netolerance, neúcty… a přinejmenším neochoty naslouchat, což, jak je zřejmé i z tohoto diskusního fóra, jsou jevy prolezlé společností durchum durch. Nu, a mně to vadí a proto dělám co dělám.

Howgh.