Pane Kruppe, svým příspěvkem jsem nechtěl zpochybnit problematiku sdílení tepla a jeho spotřebu v objektu zúčtovací jednotky jako takovou, ale upozornit na skutečnost, že zde existuje reálně kolektivní odpovědnost za chování těch obyvatel domu, kteří teplo nevyužívají hospodárně k účelu, ke kterému má sloužit. Jedná se především o byty, ve kterých jsou v průběhu dne téměř nepřetržitě otevřené ventilačky oken a kde teplo uniká bez využití neefektivně pryč z domu. Ačkoliv vlastník takové jednotky je zatížen vyšší spotřebou tepla, bohužel v některých případech to nepokryje ani možné navýšení spotřeby tepla nad limit 100%, ale především tak dochází k nárůstu celkového množství měrného tepla vztaženého na jednotku započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky (domu), což ovlivní limit 80% minimální spotřeby tepla každého vlastníka jednotky. Patrně nikdy nedosáhneme toho, aby systém větrání jednotek a společných prostor domu byl rozumný, ovšem je nezbytné si uvědomit, že by se mělo jednat o společný rozumný zájem všech obyvatel domu. Obyvatelé, kteří jsou v produktivním věku a mají příjmy dostatečné, zpravidla nemají potřebu zkoumat vyúčtování služeb, obvykle zaplatí, co je jim vyúčtováno a jsou v klidu. Pokud se jedná o obyvatele v domě, kteří jsou v důchodu a mají příjem omezen, hůře pak, zůstanou-li v jednotce sami, nebo samoživitelky s dětmi, zde musí nastat nutně fáze, kdy skutečně hloubají, proč jsou jejich náklady tak velké a zda a v čem se mohou uskrovnit.