K řešení problému, kolik zaplatí za vodu odběratelé v této vzácné konfiguraci, je nutno zapojit zdravý technický rozum. Popišme si oba principy zúčtování. Podle podle podružných vodoměrů, nebo podle směrných čísel?

A. Pokud v bytě druhého spotřebitele vodoměr nebude (nebo nebude možno podle něj účtovat náklady, například pro prošlou platnost ověření), pak se použijí směrná čísla v obou bytech a podle nich se stanoví poměr nákladů, jímž se vynásobí celková fakturovaná částka jako náklad pro každého ze spotřebitelů. Pokud jsou to pouze dva byty, pak se stejně výpočet vykrátí na počet osob rozhodných pro vyúčtování některých služeb. Směrná čísla zde vstupují jen jako podklad k výpočtu podílu na spotřebě, nikoliv jako skutečná spotřeba!

B. Není důvod, aby nebylo možné rozdělení nákladů podle vodoměrů, když je tam pouze jeden podružný. Přes fakturační teče voda ke dvěma spotřebitelům. Ke druhému spotřebiteli teče voda před podružný vodoměr. Pak platí, že první spotřebitel (odběratel vodárny) spotřeboval tolik vody, co bylo naměřeno na fakturačním sníženo o hodnotu na podružném.

A výsledné náklady na spotřebu vody (z fakturace) se rozdělí podle podílů vypočítané spotřeby zvolenou metodou A., či B.

Neřeším platnost ověření vodoměrů, ani právní vztah majitelů a nájemců a už vůbec ne počet osob.