Společné vyúčtování hlavního a podružného vodoměru

Máme byt po rekonstrukci, takže jej nechceme znovu demolovat. Druhý byt s podružným vodoměrem je pod naším bytem a máme společné stoupačky. A majitelka bytu by na rozsekáni zdí nepřistoupila. Hlavní přípojka s vodoměrem je přístupná jenom z našeho bytu. Byt pod náma má nainstalovaný vodoměr ve stupačkach. Takže tam 2× ročně zajdeme na odečet vody, a porovnáme rozdíl s předchozí hodnotou podružného vodoměru.

Pokud bychom si nechali vybudovat vlastní přípojku, tak by sousedé neměli přístup k vodoměru té původní, protože jak už jsem napsal je k ní přístup jenom z našeho bytu.

Pokud si vybudujete vlastní přípojku, pak sousedé budou stále mít vodoměr svůj, akorát bude potřeba aby se stal fakturačním a měli svou smlouvu. Nešlo by to?

Vodoměr se nachazí u nas v bytě ve sklepě, takže by k němu neměli přístup. A na podružný vodoměr vodárny nevystavuji fakturu.

Píši, že tam kde oni mají podružný vodoměr , bude nově jejich fakturační. U vás bude potřeba odbočit stoupačku, která vede k nim. ještě před vaším vodoměrem. To nelze?

Můžete prosím napsat, v jakém právním vztahu je vlastník jedné bytové jednotky s nájemníkem v sousední samostatné bytové jednotce,která mu neříká pane?Nechcete zde snad tvrdit ,že vlastník jedné jednotky,je dodavatel služby „SV“ nájemníkovi sousední jednotky?Na základě kterého § znění zákona, je tento právní vztah umožněn?

Jak zde píše „P.V.“,dohodnout se musí pouze ti,kteří jsou zapsáni jako vlastníci jednotek na „KN“!

Děkuji za objasnění Vaší „lidové tvořivosti“, při výkladu právních vztahů mezi spoluvlastníky bytového domu.JaVa

Dle uvedeného zákona tazatel je v roli poskytovatele služby je smluvním odběratelem dodavatele vody a ne majitel domu. Dle stejného zákona je nájemce příjemcem služby. Má se tazatel dohodnout s nájemcem a ne majitelem domu. Nechť koupí a nainstalují 2 poměrové vodoměry pro rozúčtování odběru vody.

Milý pane ,stále si pletete"pojmy s průjmy".Tazatel sice „poskytuje vodu“,ale pouze vlastníkovi jednotky.S jeho nájemníkem = „nájemník zmiňované bytové jednotky s podružným vodoměrem“ není a nemůže být s tímto dodavatelem v žádném právním/tedy odběratelském vztahu!Už to konečně pochopte,že tento právní/dodavatelský vztah může být pouze mezi vlastníky jednotek.Pak je tu samozřejmě ještě jeden smluvní vztah a to mezi vlastníkem jednotky/prona­jímatelem a nájemníkem.

Doufám,že teď už jste to pochopil.

Jinak samozřejmě souhlasím s Vaším názorem o instalaci poměrových vodoměrů.I to má ovšem jeden háček.V domě neexistuje právnická osoba SVJ a tudíž je nutná dohoda všech vlastníků jednotek na koho(fyzickou osobu)bude napsán fakturační /patní vodoměr.Tazatel uvádí,že jsou tam tyto vodoměry dva a z toho jeden, je veden na jeho osobu.Zde je namístě uzavřít písemnou dohodu se zmiňovaným vlastníkem jednotky, o způsobu účtování a hrazení odběru SV.Nájemník s touto dohodou nemá co do činění!

Přeji Vám hezký denJaVa

Doufáte marně, nechápu to, mám dlouhé vedení… Mé „cintáty“ k uvedené věci jsou následující. Ten předpis 67/2013 platí pro libovolnou formu vlastnictví, i pro obecné byty. Nájemník obecného bytu též není zapsán do KN a je ve stejné právní situaci jako nájemník vlastníka domu. Vodu spotřebuje nájemník a ne majitel domu a proto je příjemcem služby. Samozřejmě bylo by to lepší, kdyby službu poskytoval majitel pro vlastního nájemníka. A protože to nechce dělat tak z donucení tuto funkci zastává tazatel. Je rozdíl mezi stavem DOV na dodávky vody, to existuje mezi tazatelem a dodavatelem „zboží voda“ (vodárny) a stavem poskytovatele a příjemce služby dle citovaného předpisu. Poskytovatelem může být vlastník jednotky §2 a příjemcem nájemník. Kdo s kým spolčí do páru zákon nespecifikuje.

Zřejmě máte to „družstevní hospodářství“ zaryté moc hluboko pod kůží a proto, je tato diskuze s Vámi, naprosto zbytečná.

I tak Vám přeji hezký den. JaVa

Je tam takový zádrhel, že sice podle zákona 67/2013 je poskytovatelem služby „dodávka vody“ tazatel. Ale pokud nedošlo k jiné dohodě (§5/2/a), vodu lze podle podružných vodoměrů rozúčtovat, jen pokud jsou podružné vodoměry ve všech bytech. Pokud nejsou, je nutné účtovat podle směrných čísel, která se odvozují z počtu osob.

Takže dokud se nedohodne o rozúčtování podle jediného podružného vodoměru, nebo si nenainstaluje druhý podružný vodoměr i pro sebe, musí majitelce druhého bytu vyúčtovat vodu podle počtu osob.

Vřele bych doporučoval ten druhý podružný vodoměr, protože až se obyvatelé onoho druhého bytu dovědí o tom, že mají vodu za paušál, tak s ní rozhodně šetřit nebudou. Ale i tak by to chtělo písemnou dohodu, v níž se stanoví náhradní způsob rozúčtování pro případ, že si ten vodoměr nebudou chtít nechat odečíst nebo vyměnit, jinak by to zase skončilo na tom počtu osob.

K řešení problému, kolik zaplatí za vodu odběratelé v této vzácné konfiguraci, je nutno zapojit zdravý technický rozum. Popišme si oba principy zúčtování. Podle podle podružných vodoměrů, nebo podle směrných čísel?

A. Pokud v bytě druhého spotřebitele vodoměr nebude (nebo nebude možno podle něj účtovat náklady, například pro prošlou platnost ověření), pak se použijí směrná čísla v obou bytech a podle nich se stanoví poměr nákladů, jímž se vynásobí celková fakturovaná částka jako náklad pro každého ze spotřebitelů. Pokud jsou to pouze dva byty, pak se stejně výpočet vykrátí na počet osob rozhodných pro vyúčtování některých služeb. Směrná čísla zde vstupují jen jako podklad k výpočtu podílu na spotřebě, nikoliv jako skutečná spotřeba!

B. Není důvod, aby nebylo možné rozdělení nákladů podle vodoměrů, když je tam pouze jeden podružný. Přes fakturační teče voda ke dvěma spotřebitelům. Ke druhému spotřebiteli teče voda před podružný vodoměr. Pak platí, že první spotřebitel (odběratel vodárny) spotřeboval tolik vody, co bylo naměřeno na fakturačním sníženo o hodnotu na podružném.

A výsledné náklady na spotřebu vody (z fakturace) se rozdělí podle podílů vypočítané spotřeby zvolenou metodou A., či B.

Neřeším platnost ověření vodoměrů, ani právní vztah majitelů a nájemců a už vůbec ne počet osob.

Pak platí, že první spotřebitel (odběratel vodárny) spotřeboval tolik vody, co bylo naměřeno na fakturačním sníženo o hodnotu na podružném.

Ale kdepak. V zákoně se píše
není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel

Duch zákona má přednost před literou zákona!

Proč by se nemohly ony 2 vodoměry, ze kterých bezpochybně pomocí odečtů a výpočtu stanovíte spotřebu v každém z obou bytů, použít k rozúčtování?

V uvedeném případě je fakturační vodoměr zároveň podružným vodoměrem číslo 1 pro byt zákazníka vodárny. A ten druhý je podružný vodoměr číslo 2 pro obyvatele druhého bytu. Podružný vodoměr nemá striktní definici, nahlédejme na něj jako na technické zařízení pořízené k nějakému účelu. A ten účel sledujme.

Pouze musíte ze zapojení správně vytvořit vzorec k výpočtu naměřené spotřeby. Je jasné, že spotřeba bytu zákazníka vodárny není rovna naměřené hodnotě na fakturačním vodoměru.

Vodoměr měří s nějakou chybou. Když se údaje sčítají nebo odčítají, chyby se vždy sčítají. V bytě kde by se rozúčtovalo podle rozdílu, je chyba měření dvojnásobná. Pro lepší pochopení si představte dům s 50 byty, kde 49 má vodoměr a jeden ne. Kdybyste chtěl tomu jednomu bytu vyúčtovat rozdíl, dostal byste kumulací těch chyb naprosto nesmyslná čísla. A že se v této diskusi dotaz na tento rozdíl objevuje hodně často.