oprav a provozu částí domu, co jsou využívány pouze některými vlastníky, který popisují i články, na které sám odkazujete…

Viz druhý váš odkaz:

Řešení je v pohledu na terasu jako na střechu, kterou ve skutečnosti také je. Střecha je dle zákona o vlastnictví bytů společnou částí. Na její opravě se podílí všichni spoluvlastníci, a to bez ohledu na to, jestli mají byt pod střechou. Pakliže terasa plní funkci střechy, a tedy obsahuje ve své skladbě vrstvy, které plní izolační funkci, zejména hydroizolační vrstvu, je třeba tyto vrstvy považovat za společnou část. Opravy havárií nebo jiných nevyhovujících stavů pak řeší společenství vlastníků, ne majitel sám. Náklady na opravy se dělí mezi všechny vlastníky dle platných předpisů.

Trochu jiná je situace, pokud se vlastník terasy rozhodne vyměnit z estetických důvodů např. jen dlažbu. Dlažba neplní a ani ze své technické podstaty nemůže plnit izolační funkci. Podle prohlášení vlastníka navíc bývají podlahové krytiny uvedeny jako součást jednotky. V takovém případě by měly jít náklady na výměnu dlažby za majitelem bytu, a to včetně nutných nákladů např. na obnovu hydroizolační stěrky, která se pod dlažbou, resp. pod lepidlem, obvykle nachází.

Souhlasím s tep, že financování společných částí ve výlučném užívání z pěněz všech je nemravné a je úplně lhostejné, zda jsou jednotky vymezeny dle ZOVB nebo NOZ.

Proč by vlastník bytu bez lodžie či balkónu měl platit jejich opravy, když jsou tyto společnou částí, kterou využívá pouze vlastník bytu z něhož jsou přístupné.