Úmysl trestného činu nedbalosti, je u NS řešen, např:

http://kraken.slv.cz/5Tdo1221/2006

„Trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Na úvod je třeba uvést, že objektem jsou majetková práva v nejširším smyslu a nepřímo je chráněn i zvláštní vztah důvěry. Podstatou trestného činu podle § 255 je jednání (konání nebo opomenutí), kterým vzniká škoda na cizím majetku, přičemž se nevyžaduje, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Z hlediska subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost podle § 255 odst. 1 tr. zák. vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 3 odst. 3 tr. zák.), přičemž vedle přímého úmyslu postačí i úmysl eventuální, tedy pachatel musí buď chtít způsobit jinému škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, anebo musí vědět, že může porušením podle zákona mu uložené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek způsobit jinému škodu nikoli malou a pro případ, že se tak stane být s tím srozuměn (srov. § 4 tr. zák.). Úmysl přímý nebo eventuální se tedy musí vztahovat jak k porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tak i ke způsobení škody na něm. Základem pro další posouzení jednání obviněného je výklad pojmu srozumění u eventuálního úmyslu. Podle ustálené judikatury se srozuměním pachatele u nepřímého úmyslu rozumí aktivní volní vztah pachatele k způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým účelem nebo cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem jiný účel nebo cíl, který může být z hlediska trestního práva jak účelem nebo cílem relevantním, tak i zcela nezávadným. Přitom je však pachatel vždy vnitřně smířen s tím, že realizace tohoto účelu nebo cíle zřejmě in eventuální (nikoli nutně, pak by šlo o úmysl přímý, poněvadž, pokud pachatel považuje následek za nutný, nutně ho také chce) předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, zpravidla pouze vedlejším následkem jednání pachatele, který je s ním srozuměn. Na takové srozumění pak usuzujeme z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného.“

Dalším termínem je „vědomá nedbalost“: http://www.profipravo.cz/index.php…

„Při vědomé nedbalosti jednající ví, že může způsobit škodu, avšak nechce ji způsobit a ani s tím není srozuměn; naopak spoléhá na to, že škodu nezpůsobí. Pro účely rozlišení vědomé nedbalosti od nepřímého úmyslu je třeba hodnotit, zda důvody, pro které jednající spoléhá na to, že škodu nezpůsobí, mají charakter takových konkrétních okolností, které sice v posuzovaném případě nebyly způsobilé zabránit škodě (nešlo o „přiměřené“ důvody), které by ale v jiné situaci a za jiných podmínek k tomu reálně způsobilé být mohly.“

Argumentace členů výboru je stále stejná „My mysleli, my nevědeli..“