Vyhláška 269/2015 ve vymezení základních pojmů v §2, písm. h), hovoří, že pro účely vyhlášky se rozumí:

„nákladem na vytápění a na poskytování teplé vody pro dům náklady skutečně vynaložené v příslušném zúčtovacím období na pořízení služeb, tj. náklady na teplo na vytápění, náklady na teplo spotřebované na přípravu teplé vody, náklady na pitnou vodu spotřebovanou na přípravu teplé vody, a to v cenách podle cenových předpisů.“

Vzhledem k tomuto poměrně jasnému vymezení nákladů na teplo se přikláním k tomu, že by SVJ mělo rozúčtovávat veškeré náklady, které v SVJ vznikly a cenový předpis připouští dodavatelům tepla jejich rozpuštění do ceny tepla, jako náklady na teplo. Z toho důvodu si myslím, že určení takových nákladů jako nákladů na správu domu je chybné.

Pokud totiž vyjdeme z výše zmíněného písm. h) vyhlášky, hovoří se pouze o nákladech na teplo a na vodu. Pokud je v domě výměníková stanice, která přebírá tepelnou energii od teplárny, je vše naprosto jasné. Pokud bychom však v případě domu s vlastní kotelnou začali jakýkoliv náklad související s výrobou tepla (tedy i ten na správu plynové kotelny) vyčleňovat mimo s tím, že se nejedná o náklad na teplo, zjistili bychom, že podle stejné logiky ani faktura od plynáren vlastně není nákladem na spotřebované teplo, nýbrž nákladem na dodání a spotřebu plynu.