Především – ve Vašem názoru nespatřuji žádnou invektivu, pokud diskutujeme slušně, pak je každý názor cenný, i když s ním nemusí protistrana souhlasit. Nemám vůbec nic proti kontrole, naopak ji všemi dvaceti podporuji. Ale vadí mi kopírování všelikých dokumentů, jelikož jsou v držení („v majetku“) SVJ, nikoli jeho členů. Potíž nastala již okamžikem, kdy stát učinil ze společenství právnické osoby, tedy „firmy“, a z jejich členů jakoby zaměstnance. Neboli – dovedete si představit, že by si zaměstnanci jakékoli organizace chodili na osobní (ekonomické) oddělení kopírovat mzdové i jiné údaje zaměstnanců, a třeba i smlouvy s obchodním partnerem XX uzavřené představenstvem, i když by malou část firmy vlastnili? Já si to představit nedovedu… Už kdysi zde lake vysvětloval, a ne jednou, že právnická osoba „Společenství vlastníků“ není totéž, co její členové, což je daný fakt, který je zohledněn např. i v § 1180, odst. (2) NOZ. (Jistě, moudré hlavy ho nyní, aby se situace okolo SVJ opět o to více zamotávala, navrhují novelizací zrušit…) Vy máte snahu vše smíchat v jednom pytli, aniž byste brala v potaz faktický status SVJ a rozlišila jej. Budiž Vám ale ke cti, že v tom nejste sama, neboť i někteří soudci, jak známo z poslední doby, trpí přeludy, když ve slově „nahlížet“ spatřují rovněž úkon „pořizovat kopie“. Zřejmě by nutně měli absolvovat minimálně týdenní kurz jazyka českého zaměřený na terminologii (obsah) slov a slovních spojení, aby napříště nepouštěli do světa učiněné bláboly…

Ale vrátím se ještě ke kontrole – ano, je nutná. Já jako vlastník s využitím zákonného práva § 1179 zjistím vše, co o manipulaci s mými penězi či penězi spoluvlastníků vědět potřebuji. A prakticky kdykoli. A nepotřebuji k tomu žádné kopie. Náš výbor nemá sebemenší problém předložit kdykoli cokoli, co nám není jasné. Jistě, existují statutáři, a žel jich není málo, co si přijetím funkce člena výboru tzv. honí ego, aby si dokázali, jací jsou borci, sledujíc pouze své sobecké zájmy či zájmy své rodiny. Jenže to už je na vlastnících samotných, koho do řídícího orgánu SVJ pustí – vyšlou, aby důsledně hájil jejich práva, avšak taky bděl nad dodržováním povinností, ctil zákony i stanovy a dle nich hospodárně investoval každou korunu. Na druhou stranu – být v současné době ve výboru, je čím dále větší řehole, a taktéž čím dále více vlastníků se obávají takovouto funkci přijmout. Vždyť vlastníci ručí „jen“ za případné závazky společenství do výšky svého spoluvlastnického podílu, kdežto „výboráci“ ručí prakticky za vše, a k tomu veškerým svým majetkem, a dokonce řadu let i po ukončení výkonu funkce. Obávám se proto, že minimálně funkce předsedy časem dospěje v mnoha společenstvích do polohy „profesionalizace“, tedy přítomnosti cizího člověka, který se problematikou bytového spoluvlastnictví den co den zabývá, ať už z pohledu práva, ekonomiky či techniky, stavařiny, mezilidských vztahů… a kdoví čeho ještě.
A ještě dám k dobru příhodu starou několik let: Stala jsem se, aniž bych chtěla a jakkoli k tomu přispěla, účastnicí srovnávání položek „fondu oprav“, respektive správy vůbec, mezi dvěma SVJ, jejichž vedení, potažmo správce, byli k pořizování kopií zcela benevolentní. Jistá členka jednoho svj pobíhala s účetními sestavami po sídlišti mezi svými známými a hloubali, kolik kde se utratilo peněz, jak je to možné, a že „ti to mají tak“ a proč „my jinak“… zkrátka bylo z toho tenkráte docela haló a výbory měli co vysvětlovat, jak je možné, že se mimo SVJ dostaly zcela interní „firemní“ údaje de facto na veřejnost. Neboli i takovéto průšvihy reálně hrozí, pakliže se neomezené kopírování dokonce uzákoní a nebude jej možné přiměřeně regulovat ani stanovami. Následně asi budu velmi zvědavá, kdo si za takovéhoto zmatečného legislativního prostředí do výboru v podstatě s oprátkou na krku ochotně sedne…