dle judikatury (např. I.ÚS 1294/07 ze dne 13. 3. 2008) je vyúčtování jednostranný, adresný právní úkon (jednání).

dle § 561 odst. 1 NOZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího.

z výše uvedeného vyplývá, že vyúčtování, aby bylo platné, musí být podepsáno jednajícím.

pokud podepisuje vyúčtování správce, musí být zplnomocněn (§ 2439 NOZ).

tolik říká zákon.

k nedodržování zákonů v SVJ se pěkně vyjádřil Ústavní soud v II. ÚS 1137/11 z 26.5.2011, který vyhodil SVJ s tím, že zákony platí i pro SVJ – Ústavní soud zdůrazňuje, že stěžovatel (pozn. SVJ) nepopírá, že Shromáždění při příjímání předmětných rozhodnutí nepostupovalo v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o vlastnictví bytů a vlastními stanovami, tedy, že nebylo prováděno řádné roční vyúčtování, o výši záloh a jejich splatnosti se nehlasovalo a nebyla přijata potřebná usnesení. Neústavnost rozhodnutí v podstatě dovozuje z toho, že obecné soudy trvaly na nezbytnosti aplikovat příslušná kogentní ustanovení zákona o vlastnictví bytů. Dovolávání se benevolence k nerespektování těchto kogentních ustanovení u Ústavního soudu, s odkazem na přepjatý formalismus a nedostatek právního vzdělání členů stěžovatele, nemůže Ústavní soud akceptovat, neboť zákon o vlastnictví bytů předmětnou materii upravuje zcela jednoznačně a srozumitelně (stejně tak vlastní stanovy stěžovatele), přičemž nejen právní ale i společenské povědomí o tom, jakým způsobem je třeba přijímat obdobná rozhodnutí, tj. usnesením, jemuž předcházelo řádné hlasování, je všeobecně dané. Svědčí o tom ostatně i to, že na shora uvedených Shromážděních bylo o jiných skutečnostech (např. o odnětí slevy, změně správce) řádně hlasováno a bylo přijato řádné usnesení. Stejně tak nemůže Ústavní soud akceptovat argumentaci stěžovatele, dle níž se porušení zákona o vlastnictví bytů a stanov dopouští většina společenství vlastníků bytů, a proto by zákonu odpovídající rozhodnutí obecných soudů mělo být shledáno jako odepření spravedlnosti.