Pane Hofmane, ještě něco mne napadlo k řešení ručení všech za závazky SVJ.

Nepomohlo by, kdyby si SVJ zajistilo před sjednáním úvěru od všech vlastníků splacení budoucí pohledávky za vlastníky pomocí „Uznání dluhu“ ve výši jejich podílů na rozpočtovaných nákladech na rekonstrukci či jiném TZ?

Ti kteří chtějí hradit bez účasti na úvěru, by se svého dluhu zbavili úhradou svého podílu a a následným vyrovnáním případných doplatků k záloze v případě vyšších skutečných nákladů.

Ti, kteří se chtějí podílet na úvěru, by podepsali uznání i dluhů, které vzniknou z poplatků a úroků z úvěru. Dluh by se snižoval podle splátkového kalendáře.

Kdyby se k uznání dluhu doplnilo i to zástavní právo, o kterém píšete, mohlo by to něco vyřešit, ne? Dluh SVJ bance by byl plně kryt pohledávkou SVJ za vlastníky, jejíž úhrada by byla zajištěna právě uznáním dluhu.

V účetnictví se stejně správně účtuje přijatá faktura za rekonstrukci jako pohledávka SVJ za vlastníky. Tzn., že by se v účetnictví nic nemuselo měnit.

Měnit by se muselo pouze SVJ, kde o přijaté faktuře za rekonstrukci aj. TZ neúčtují jako o pohledávce za vlastníky, ale přímo jako čerpání DZ na správu, což je katastrofa, která je bohužel doporučována i v některé literatuře.

Kdyby nějaký právník zvládl takto nebo podobně zlikvidovat ručení všech za dluhy SVJ bance, neměl by být problém získat 100 % souhlas s úvěrem od všech vlastníků.

Ovšem jestli mohou vlastníci podepsat uznání dluhu, který jim ve skutečnosti vznikne až zaúčtování přijaté faktury za TZ, netuším.