Muž byl sice neozbrojen, ale agresivní a ať už to byly jen čtyři minuty, jak tvrdí policie, jinak čas běží každému z účastníků. Možná by nebylo na škodu zjistit časy u operátora, to ale asi operátor žádosti poškozené paní nevyhoví.

Já mám zkušenost s policií podivnou. V případě krádeží chce po mně určit viníka, vyslýchá mě, jako kdybych si sama sobě něco ukradla, když ho neznám, případ odloží. V případě několikahodinového kvílení auta pod okny mi v telefonátu sdělila přímo adresu na níž se to děje a že o tom vědí. Služebnu mají cca 2 minuty chůze. V případě nacouvání autem do kamarádky na kole, si příslušník řekl kamarádce o úplatek. Při vykradení sousedů mi sousedka řekla, že zloději sice všechno prohrabali, ale takový bordel, jako po následně úřadujících policajtech v životě neviděla a vnímala to jako větší újmu, než ono vykradení. Mě jednou málem srazili na přechodu, kde jsou sólo semafory pro koleje – na silnici jim blikla červená, já přecházela a oni to napálili do tramvajového pruhu, kde jim ale také následně blikla červená, a oni zcela ignorovali, že na přechodu je chodec a že nemá šanci přes ostrůvek plný lidí vidět, že se na něj řítí auto. Zavadili mi o kabelku, já sebou práskla a ti ochránci pořádku ani nezastavili. Podotýkám, že neměli zapnutou sirénu. Nikdo na ostrůvku a chodnících si nevšiml poznávací značky – myslíte, že je nějaká šance dobrat se spravedlnosti? Kolegovi nabourali zaparkované auto… taky vzdal boj za spravedlnost. A je toho mnohem více, ale snad už každý z nás jakousi zkušenost má. Je sice fajn, že mají logo „Pomáhat a chránit“, ale realita poměrně často ukazuje, že zas o tu pomoc a ochranu nejde. Krom toho dnešní zprávy dokládají, že v kraju razovitem se snad vyhodnocení případu chopili, s ohledem na výše uvedené zkušenosti, překvapivě „razovitě“: https://www.novinky.cz/…asilnik.html. Paní má můj obdiv pro duchapřítomnost a i proto, že sice otřesená, ale za svým postojem si stojí: „Je mi to líto, ale kdyby se vrátil čas, udělala bych to znovu.“