Ve svém příspěvku neuvedu, jaký má rozpočet naše společenství vlastníků, ale uvedu, jak by měl být rozpočet sestaven. Myslím, že to velmi dobře zpracovala Veronika Šmejkalová z Univerzity Karlovy v Praze, Právnické fakulty, Katedry obchodního práva ve své diplomové práci ze dne 28.4.2014 „Právní úprava hospodaření včetně účetnictví společenství vlastníků jednotek“ a proto si dovoluji citovat z její diplomové práce část „Rozpočet společenství vlastníků“.

„4.1.Rozpočet společenství vlastníků“

„Novým klíčovým pojmem v právní úpravě finančního hospodaření společenství vlastníků je rozpočet. Rozpočet je dle § 15 NVBS sestavován na kalendářní rok a je schvalován shromážděním vlastníků. Pravidla pro sestavování rozpočtu jsou dle § 1200 odst. 2 písm. g) NOZ povinnou náležitostí stanov . Je nutno poznamenat, že pojem rozpočtu není v právní úpravě hospodaření společenství vlastníků úplnou novinkou. Zákon o vlastnictví bytů jej sice nezmiňoval, ale v čl. VII odst. 3 písm. o) NVVS bylo uvedeno, že schvalování rozpočtu společenství patří do výlučné pravomoci shromáždění. Z tohoto jediného ustanovení však bylo jen stěží možno dovodit povinnost společenství vlastníků rozpočet sestavovat a už vůbec nebylo jasné, jakými pravidly by se mělo společenství při jeho přípravě řídit. Společenství vlastníků samozřejmě mohlo tyto nedokonalosti napravit přijetím takové úpravy svých stanov, kterou by tyto otázky byly explicitně řešeny. V praxi se však takové případy upravených stanov vyskytovaly spíše výjimečné a vlastní rozpočet byl sestavován pouze zřídka, nejčastěji v případě, že členem výboru byl shodou okolností odborník s ekonomickým vzděláním. V tomto ohledu lze tedy hodnotit novou právní úpravu pozitivně, protože odstranila nejasnosti ohledně povinnosti a způsobu sestavování rozpočtu společenství. 4.1.1. Pravidla pro sestavování rozpočtu Otevřenou otázkou, kterou tvůrci nové právní úpravy úmyslně ponechávají na individuálním rozhodnutí společenství vlastníků, jsou pravidla pro tvorbu rozpočtu. Co by tedy taková pravidla měla konkrétně obsahovat? Vyjdeme-li opět z obecného ekonomického pojetí, je finanční rozpočet možno definovat jako přehled plánovaných výdajů a předpokládaných příjmů příslušného ekonomického subjektu pro určité časové období. Pravidla pro tvorbu rozpočtu by tedy měla stanovit v prvé řadě jednotlivé výdajové a příjmové kategorie a pro každou z nich určit metodu stanovení výše rozpočtované částky. Ve stanovách je rovněž možno uvést obecné zásady úspornosti a hospodárnosti při sestavování rozpočtu a pokyny pro jejich konkrétní naplnění. Typickým příkladem takového pokynu je odmítnutí automatické aplikace výpočtu „výdaje minulého roku plus inflace“. Ve výjimečných případech (např. spotřeba drobného materiálu) lze tento výpočet použít, nicméně vždy by tomu měla předcházet úvaha, zda nelze rozpočtovanou částku určit jiným způsobem (např. na základě podmínek sjednaných ve smlouvách společenství na dodávku služeb, na základě předpokládané spotřeby a jednotkové ceny určité komodity apod.). 23 Další důležitou zásadou je princip vyrovnanosti rozpočtu, tedy pravidlo dostatečného krytí plánovaných výdajů předpokládanými příjmy. V praxi znamená aplikace této zásady často nutnost zvýšení zálohových plateb od vlastníků zejména s ohledem na růst cen vodného a stočného a některých energií, výjimečně i některých dalších služeb. Podstatnou otázkou, kterou by rovněž měla upravit pravidla pro sestavování rozpočtu zakotvená ve stanovách společenství, je časové hledisko přípravy a schvalování rozpočtu. Těmi společenstvími, která již rozpočet tvoří a schvalují, jsou v praxi aplikovány v zásadě dva způsoby. První možnost spočívá v „klasickém kalendářním cyklu“, kdy rozpočet na následující kalendářní rok je připravován osobou odpovědnou za správu domu vždy nejpozději do konce 3. čtvrtletí roku přecházejícího. Shromáždění vlastníků, které má za úkol rozpočet projednat a schválit, je pak svoláváno na období před koncem roku. Výhodou této možnosti je schválení rozpočtu na kalendářní rok předem, tedy v okamžiku, kdy ještě lze v plné míře zejména plánované výdaje ovlivnit. Nevýhodou ovšem je fakt, že ve chvíli, kdy osoba odpovědná za správu domu rozpočet připravuje, nemá k dispozici hospodářské výsledky daného roku a vychází tak povětšinou z výsledků roku předcházejícího, což samozřejmě negativně ovlivňuje přesnost rozpočtu. Další nevýhodou je pak načasování shromáždění během roku. Většina společenství vlastníků v praxi svolává shromáždění vlastníků pouze jedenkrát ročně. V případě „klasického kalendářního cyklu“ je nutno svolávat shromáždění ve 4. čtvrtletí Účetní závěrka i zpráva o hospodaření, kterou osoba odpovědná za správu domu rovněž vedle rozpočtu předkládá shromáždění ke schválení, se týká roku již dávno uzavřeného, jehož náklady byly vyúčtovány a vypořádány. Proces schvalování působí proto značně formálním dojmem. Výjimečně může dojít i k tomu, že předkládaná účetní závěrka a zpráva o hospodaření shromážděním schváleny nejsou a osoba odpovědná za správu domu je pak nucena provést opravné vyúčtování a vypořádání téměř po roce od uplynutí zúčtovacího období. Druhý způsob přípravy rozpočtu vychází z poslední účetní závěrky, která je hotova nejpozději do konce 1. čtvrtletí roku následujícího. Odpovědná osoba připraví na základě výsledků hospodaření vyplývajících z účetní závěrky rozpočet na již probíhající rok a svolá shromáždění obvykle na 2. čtvrtletí. Výhodou je konsistence, návaznost a aktuálnost dokumentů předkládaných ke schválení. Nevýhodou samozřejmě je fakt, že rozpočet běžného roku je schvalován několik měsíců po jeho začátku. Teoreticky je možná i třetí alternativa, která kombinuje výhody obou postupů, a tou je konání dvou shromáždění v jednom kalendářním roce – „jarní“ shromáždění pak schvaluje výsledky hospodaření 24 roku předchozího, „podzimní“ shromáždění projednává a schvaluje rozpočet na rok následující. V praxi využívá této alternativy jen minimální počet společenství. Důvodem je obecně malý zájem o záležitosti společenství a z něj plynoucí malá účast na shromáždění vlastníků. I z tohoto pohledu by pravidla pro sestavování a schvalování rozpočtu zakotvená ve stanovách měla stanovit postup pro případ, kdy rozpočet pro daný kalendářní rok schválen nebude, ať už proto, že nebyl odpovědnou osobou včas předložen ke schválení nebo z důvodů neusnášeníschop­nosti shromáždění, které jej mělo projednat a schválit. Může samozřejmě nastat i možnost, že shromáždění přeložený rozpočet projedná, ale neschválí. V takovém případě by shromáždění ve svém usnesení mělo stanovit i další postup v této věci, např. uložit odpovědné osobě pokyny k přepracování rozpočtu a stanovit lhůtu pro jeho opětovné předložení ke schválení. S časovým hlediskem sestavování rozpočtu souvisí i otázka dlouhodobého finančního plánování. Přesto, že zákon ukládá společenství pouze povinnost sestavovat rozpočet pro kalendářní rok, může společenství ve svých stanovách stanovit i povinnost sestavení a pravidelné aktualizace střednědobého a dlouhodobého finančního plánu. Potřeba dlouhodobého plánování má úzký vztah ke stanovení výše tzv. dlouhodobé zálohy na správu domu a pozemku (podrobněji viz 4.3.1.1.). Dalším z aspektů, který je třeba vzít v úvahu při tvorbě pravidel pro přípravu rozpočtu společenství, je plánování tzv. cash flow, tedy zohlednění sezónních výkyvů ve výdajích u některých nákladových kategorií. Typickým příkladem v tomto směru jsou výdaje za tepelnou energii k vytápění. Tyto výdaje jsou v letních měsících červen, červenec a srpen většinou nulové a naproti tomu za tři nejchladnější měsíce roku (prosinec až únor) dosahují obvykle celkově 60–70% ročního rozpočtu. Pokud nemá společenství vlastníků dostatečnou finanční rezervu ve formě zůstatku na běžném účtu, je nutno stanovit měsíční zálohy na vytápění tak, aby pokryly tyto sezónní výkyvy a společenství bylo schopno dostát svým závazkům a dodržet splatnost přijatých faktur. Z výše uvedených příkladů vyplývá jednoznačné doporučení pro společenství vlastníků, aby doplnila strohá zákonná ustanovení detailnějšími zásadami a pokyny pro sestavování rozpočtu ve svých stanovách, a to alespoň ve výše zmíněných otázkách.“