Co by měli znát členové statutárního orgánu SVJ:

Právní teorie vyvodila, že pojem osoby řádného hospodáře lze charakterizovat jako dostatečně rozumnou, vzdělanou, zkušenou a pečlivou osobu, která nemusí nutně obsáhnout všechny profesionální či odborné znalosti, týkající se konkrétního zaměření vedení společenství, nicméně musí být schopna rozpoznat, ve kterých případech a v jaké fázi rozhodovacího procesu je nutné oslovit odborníky na danou problematiku. NOZ se ve svém ustanovení § 159 odst. 1 vypořádal s pojmem řádného hospodáře s větší lehkostí, když řádný výkon funkce podmínil dvěma hlavními faktory – a) nezbytnou loajalitou (pod kterou je také možné zahrnout např. povinnost mlčenlivosti, střet zájmu aj.), b) potřebnými znalostmi a pečlivostí.

NOZ dále nově zavádí pojem domněnka nedbalosti (§ 2911 a násl.), kterou je též možné vztáhnout na výkon funkce statutárního orgánu. NOZ totiž vyvozuje nedbalost z jednání osoby, která přijala funkci statutárního orgánu, ačkoliv věděla (nebo měla vědět), že samotného výkonu této funkce s péčí řádného hospodáře není a v budoucnu nebude schopna. Je tedy na zvážení každého, zda s ohledem na plánovanou činnost statutárního orgánu SVJ, její specifické zaměření či jiné skutečnosti, funkci statutárního orgánu přijmout a fakticky se tak vydat v ohrožení ručení celým svým majetkem. Např. vyučený zámečník těžko bude přijímat funkci jediného člena statutárního orgánu SVJ, nicméně ani to nelze zcela vyloučit. Důležitou roli zde bude sehrávat autonomie vůle, čili možnost vlastním uvážením na sebe brát práva a povinnosti.

Rozdílnost lze nalézt také při uplatňování odpovědnosti za škodu při výkonu funkce statutárního orgánu, a to převážně z hlediska třetích osob. Zatímco současná právní úprava v § 194 Obch.(odst.5 a

6. Z upravuje odpovědnost statutárních orgánů ve vztahu ke společnosti,

1. statutární orgán byl povinen nahradit škodu společnosti,
2. třetí osoba se náhrady nedomůže přímo na společnosti,
3. statutární orgán společnosti škodu nenahradil.

Tato odpovědnost je dána přímo de lege, proto není možné jí smluvně omezit či zrušit zcela.

Civilně právní odpovědnost podle občanského zákoníku Do této skupiny patří především: • náhrada škody SVJ z porušení povinností řádného hospodáře (§ 159 odst. 1 ObčZ), včetně případu neschopnosti • ručení za takovou škodu poškozenému jako věřiteli (§ 159 odst. 3 ObčZ) • tzv. reflexní újma uplatňovaná členem SVJ (§ 213 ObčZ) Civilně právní odpovědnost podle insolvenčního zákona Právní odpovědnost vyplývá i z insolvenčního zákona. Zde se hovoří o přímé odpovědnosti statutárního orgánu vůči věřitelům za škodu způsobenou porušením povinnosti podat insolvenční návrh ve smyslu § 99 InsZ. Trestně právní odpovědnost Trestně právní odpovědnost představuje nejzávažnější porušení výše uvedených povinností (zejména porušování povinností při správě cizího majetku podle § 220 nebo § 221 TZ)

JaVa