Ztráty tepla stěnami bytu jsou definovány fyzikálními zákony a jsou úměrné (závislost není vždy lineární, ale může být i vyššího řádu) součinitelům prostupu tepla, které jsou různé podle umístění, čili podle polohy bytu. Jsou např. jiné uprostřed domu a jiné pod střechou. A ztráty tepla se rovnají odebranému teplu (pokud uvažujeme rovnovážný stav). Proto poloha bytu a odebrané teplo spolu těsně souvisejí, jelikož vlastně vyjadřují jedno a totéž, a mohou tedy naprosto seriózně sloužit ke vzájemnému porovnání spotřeby tepla mezi byty v domě.

Pokud tedy mají oba byty skutečně úplně stejnou polohu vůči světovým stranám a stejné ohodnocení polohy i z hlediska prostupu tepla, pak musí být spotřební složka nákladů přímo úměrná počtu dílků, tzn. že první byt má 2,5 krát vyšší spotřební náklady než druhý byt. V absolutní výši však jsou náklady těchto bytů záležitostí porovnání s ostatními byty v domě, co závisí samozřejmě i na dalších okolnostech.