Výlučné právo užívat určité GS, které je založeno jen smlouvou o převodu, vůbec neexistuje. Pokud prodávající vlastník (obecně převodce) takové právo neměl, nemohl je na kupujícího (nabyvatele) převést. Nikdo totiž nemůže na druhého převést více práv než sám má. To je stará římská zásada (Nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet).

Vaše kupní smlouvy obsahují nepravdivé tvrzení stran výlučného práva k určitému GS.

Doporučuji vrátit se zpátky na stromy a začít to rozmotávat od začátku. Stav je takový, že jste spoluvlastníky celého společného garážového prostoru, nic víc. Nikdo žádné výlučné právo nemá. Svou kupní smlouvu si každý může tak akorát vetknout za klobouk. Komu se to nelíbí, tak ať se soudí s tím, kdo mu byt prodal. Ten se totiž pravděpodobně dopustil podvodu.

Nyní musíte nalézt správné a spravedlivé řešení. Musíte vzít v úvahu, že každý má (pravděpodobně) jinou velikost ideálního spoluvlastnického podílu, tedy i jinou míru práv a povinností. Nelze tedy bezmyšlenkovitě přidělovat, je třeba na to jít jinak. Řešení již kdosi níže naznačil.

Jen bych ještě podotkl, že většina příspěvků v tomto vlákně jsou nesmysly, které vycházejí z nesprávné premisy, že výlučné právo k určité společné části lze založit kupní smlouvou. Kdyby to platilo, pak bych urychleně byt prodal a v kupní smlouvě tvrdil, že k bytu náleží výlučné právo k 10 GS. To byste se, sokolíci, divili, až by přišel nový vlastník a začal by vám ta GS pronajímat, mávaje kupní smlouvou.

Jinak toto téma bylo již v minulosti zevrubně prodiskutováno. Hledejte zejména Lakeho příspěvky.