Magdo, dovolím si podotknout, že se prostě a jednoduše mýlíte. V tuto chvíli se skutečně jedná o konečné řešení. A ano, samozřejmě je možné, že se někdy v budoucnosti podaří někomu přesvědčit ústavní soud o opaku. Ale v tuto chvíli se jedná o jasný signál a návod soudům, jak rozhodovat. A je dokonce hodně pravděpodobné, že ani žádný nález nevznikne, že budou i všechny další stížnosti odmítány usneseními.

A k Vaší argumentaci, přímo v tom mnou odkazovaném nálezu pléna ústavního soudu máte psáno to, co je ostatně i v ZOVB. Že zákonná úprava ZOVB je spoluvlastnická, kdy jste spoluvlatníci domu a vedle toho dualitně i vlastníci jednotek. Na tom NOZ nic nezměnil. Na rozhodování o spojování a rozdělování jednotek NOZ změnil to, že zatímco v minulosti byl potřebný souhlas všech vlastníků, NOZ to omezil na dohodu dotčených spoluvlastníků odsouhlasenou většinou dle stanov. Dle mého názoru nic protiústavního. A žádný jiný příklad jste nikdy neuvedla.

No a k Vaší argumentaci ohledně přechodného ustanovení, je jasně vidět v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu, že v NOZu vidí dostačně konkrétní a určitá přechodná ustanovení pro spoluvlastnictví a pro SVJ. Takže Vaše argumentace judikaturou Ústavního soudu řešící problematiku absence takových přechodných ustanovení není relevantní.

Dále Vaše argumentace bagatelností částky sporu je také úplně mimo. Neboť v případě ústavní stížnosti u bagatelního sporu musí ústavní soud přezkoumávat kvalitativní stránku procesu. Neboť pokud by tak neučinil, došlo by k porušení Evropské úmluvy o lidských právech, konkrétně Ustanovení čl. 13 Úmluvy – Právo na účinný právní prostředek nápravy „Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností.“ Tento zakotvuje právo jednotlivce na účinný vnitrostátní právní prostředek nápravy při porušení Úmluvy, tedy i při porušení práva na spravedlivý proces nalézacím soudem v bagatelních sporech.

A to, že ústavní soud rozhodl jak rozhodl v usnesení znamená, že z kvalitativního hlediska nenašel nic, co by vytknul soudu nalézacímu.

Viz III ÚS 2018/15 http://kraken.slv.cz/III.US2018/15

Okresní soud se takového „vybočení“ v posuzované věci dopustil, a to z hlediska hodnocení kvalitativní stránky posuzování bagatelnosti projednávané věci. Zde Ústavní soud připomíná, že k těmto aspektům hodnocení řadí mimo jiné (viz blíže závěry v nálezu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13) právní názor, podle kterého právní hranice bagatelnosti (jak směrem nahoru, tak pod hranici stanovenou zákonodárcem) nemusí být určující s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy, jeví-li se věc z hlediska zachování ústavnosti natolik významná, že určitým způsobem „přesahuje“ kauzu samotnou. To platí např. v situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva či svobody (zpravidla půjde o zcela klíčové principy spravedlivého procesu, popř. absenci jejich uplatnění vůbec, kdy je bez náležitého odůvodnění popřeno žalobní tvrzení, a tím zmařen nárok na poskytnutí soudní ochrany). K takovému zásahu, bez ohledu na kvantitativní aspekt věci (bagatelní částka), v projednávaném případě došlo, neboť právě kvalitativní aspekt (zjevné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, když se stěžovateli nedostalo řádné soudní ochrany) byl v projednávané věci rozhodující. V takovém případě není z hlediska přezkumu Ústavním soudem rozhodující výše sporné „částky“, nýbrž „hodnota“ ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen.

Není totiž podstatné, o jak velký spor se jednalo, je podstatné, zda vše bylo či nebylo v pořádku z ústavního hlediska. A tady prostě příslušný senát nic protiústavního neshledal.

PS: IV. ÚS 2221/13 http://www.usoud.cz/…21_13_an.pdf

Jeden příklad z praxe, jak vznikala rozhodnutí soudu na základě dle Vás „pouhých nepoužitelných usnesení“. V případě sporů České kanceláře pojistitelů rozhodovaly soudy na základě „pouhých“ usnesení ústavního soudu cca 6 let. Než došlo k meritonímu přezkumu a vznikl první nález, tak bylo pouze cca několik desítek usnesení odmítajících stížnosti jako zjevně nedůvodné. Odkazování se na tato usnesení byla naprosto postačující při odůvodňování rozsudků ve prospěch ČKP. Než ústavní soud zasáhl nálezem, muselo nejdříve dojít k tomu, že několik okresních soudů začalo na základě důvodové zprávy rozhodovat spory jinak a teprve na základě této nepředpovídatel­nosti rozhodování to ústavní soud meritorně přezkoumal. Počty rozsudků byly v desetitisících a těch jinak rozhodujících okresů bylo několik.

Viz IV. ÚS 2221/13 http://www.usoud.cz/…21_13_an.pdf

Ústavní soud dodává, že sice v projednávané věci byla předmětem řízení bagatelní částka a Ústavní soud není běžnou další soudní instancí a jeho úkolem není ani sjednocování judikatury, přesto přistoupil v dané věci k meritornímu přezkumu rozhodnutí obecného soudu a vyslovil i obecnější závěry. Učinil tak proto, že dle skutečností známých Ústavnímu soudu z jeho úřední činnosti je rozhodovací praxe obecných soudů v řízeních o úhradu příspěvku dle ust. § 24c zákona o pojištění odpovědnosti rozkolísaná. S ohledem na výši částek, které jsou v jednotlivých řízeních vedlejším účastníkem vymáhány, neexistuje ani sjednocující judikatura Nejvyššího soudu. V projednávané věci rozpory v rozhodovací praxi zjistil Ústavní soud dokonce i u různých soudců téhož obecného soudu, přičemž i s ohledem na počet napadlých ústavních stížností ke dni přijetí tohoto rozhodnutí Ústavního soudu, se stejným předmětem jako je věc projednávaná, je již zřejmé, že v těchto věcech nejde o pouhý ojedinělý exces při rozhodování obecných soudů, ale o důsledek výkladu týkajícího se velkého množství případů.

Dokud tedy nebude na Vaší straně dost soudců a dostatečně velká část odborné veřejnosti (a já tu skutečně nikoho nevidím… ), tak dle mého názoru nemáte šanci. A já si zde dovolím zopakovat, že přechodná ustanovení v NOZu jsou, pouze Vy je tam nevidíte. Vidí je tam veškerá odborná literatura, vidí je tam nejvyšší soud a vidí je tam i soud ústavní. Dokud jste v tomto pohledu osamoceni s Lakem a pár dalšími jedinci, nemáte šanci.