Nemohu souhlasit s Vaším tvrzením, že „Ta vlastnictví nemají jiný obsah, jen jinak vymezené jednotky“ – viz níže.

Zákon o vlastnictví bytů z r. 1994 měl po jeho vydání a jeho aplikaci v praxi také mnoho nejasností (tak jako NOZ) a to i přesto, že ZoVB byl dost obsáhlý – na rozdíl od statí v NOZ, které se týkají bytového spoluvlastnictví. Postupem aplikace ZoVB do praxe následně byly vydávány aktualizace ZoVB včetně jejich výkladů a zdůvodnění. Jednou z nejuznávnějších publikací-výkladů ZoVB byla publikace – praktická příručka „Společenství vlastníků jednotek“, kterou zpracoval JUDr.Zbyněk Pražák a která byla aktualizovaná k datu podle stavu k 1.5.2005. Jak vidíte, ještě cca 10 let po vydání ZoVB se ZoVB „dolaďoval“. Dovolím si zde z této příručky-výkladu části ZoVB citovat pasáž ze strany 19:

" II.6. ZVLÁŠTNÍ ÚPRAVA VLASTNICTVÍ BYTů

Kdybychom ponechali, pokud jde o byty, jenom obecnou úpravu vlastnictví, pak by byl dům, v němž ty byty jsou, ve spoluvlastnictví všech, kteří v těch bytech bydlí. Způsob užívání by byl dohodnut třeba tak, že každý spoluvlastník užívá jeden konkrétní byt. Ale již při realizaci nakládání s vlastnickým právem tak, že vlastník chce vlastnické právo ke svému podílu převést, nebo zastavit bance, nebo byt pronajmout, naráží (vlastník) na práva ostatních spoluvlastníků. Čili zase je omezováno vlastnické právo spoluvlastníka domu, v němž spoluvlastník bydlí. Mohla by však nastat situace, kdyby se pak více než polovina vlastníků dohodla na užívání společné části věci (domu) tak, že jeden konkrétní vlastník nemůže byt v domě užívat. Problémů, které by takto mohly vzniknout, je celá řada: Pokud je někdo z čtenářů spoluvlastníkem běžného rodinného domku, tak řadu takových problémů jistě již zažil, řešil, a zažil také složitost cest k jejich rozpletení.

Podstata problému spočívá v tom, že byt nebo nebytový prostor („jednotka“) není fakticky samostatnou věcí, ale je součástí budovy. To že jednotka může být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů, vyplývá JEN Z TOHO, že takto to § 118 odst. 2 občanského zákoníku výslovně stanoví. Vlastnictví jednotky jako vymezené části budovy nemůže být však vlastnictvím, kterému odpovídá plná právní moc nad věcí. Uvedený rozdíl mezi vlastnictvím věci (nemovitosti) a vlastnictvím jednotky se projevuje především v rozsahu oprávnění vlastníka. Vlastnické právo k jednotce má smysl a právní relevanci jen spolu s podílem na spoluvlastnickém právu ke společným částem domu. (viz Např. NS ČR ve spis. zn. 28 Cdo 1243/2001).

Z HLEDISKA VÝŠE UVEDENÉHO JE PAK TEDY EVIDENTNÍ,ŽE PRO JEDNOTKU (BYT nebo nebytový prostor) JAKO PŘEDMĚT VLASTNICTVÍ JE NUTNÉ STANOVIT ZVLÁŠTNÍ ÚPRAVU. TAKOVÁ ZVLÁŠTNÍ ÚPRAVA PLATÍ JIŽ ŘADU LET, NICMÉNĚ TATO KNIHA NEHOVOŘÍ (VůBEC!) O ÚPRAVĚ STARÉ, ALE POUZE A JENOM O ÚPRAVĚ PROVÁDĚNÉ PLATNÝM ZÁKONEM O VLASTNICTVÍ BYTů. Je to zákon, kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům, stručně nazývaný ZÁKON O VLASTNICTVÍ BYTů, vyhlášený pod č.72/1994 ve Sbírce zákonů ČR a novelizovaný zákonem č.273/1994 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 280/1996 Sb., a zák.č.97/1999 Sb.., zák.č.103/2000 Sb., zák. č.229/2001 Sb., zák.č. 451/2001 Sb. a zák.č.320/2002 Sb. (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“)."

pasáž ze strany 17:

"II.4. SPOLUV­LASTNICTVÍ

Druhým hlediskem omezení vlastnického práva je otázka více subjektů vlastnického práva k téže věci. K JEDNÉ A TÉŽE VĚCI může mít vlastnické právo VÍCE SUBJEKTů, pak se obecně hovoří o spoluvlastnictví s tím, že každý ze spoluvlastníků má na téže věci jen nějaký podíl, a v MÍŘE tohoto PODÍLU může vykonávat na věci své vlastnické právo. I to samozřejmě přináší řadu problémů a konfliktů mezi spoluvlastníky, jak snad všichni z praxe znají. Občanský zákoník dále stanoví, že o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou počítanou podle velikosti jejich podílů na věci. Má-li tedy věc tři vlastníky, každý z nich s podílem jedné třetiny na té věci, pak, pokud se nedohodnou všichni tři nebo alespoň dva proti jednomu, nedojde k dohodě o hospodaření s touto věcí."

Z výše uvedeného je vidět, jakými „nemocemi“ procházel ZoVB. A je tedy logické, že stejnými, respektive asi většími „nemocemi“ bude procházet NOZ včetně jeho aplikace na dosavadní vlastnictví bytů dle ZoVB.