Vážená paní žděšená, pokud máte pocit, že jsem pisateli Dejvická neodpověděl, tak se tímto omlouvám, nevím co víc bych měl pro odpověď a porozumění té odpovědi udělat, než že jsem neustále vysvětloval terminologii použitou v jím citovaném ustanovení a nakonec i díky jinému pisateli judikát nejvyššího soudu, co mi v mém výkladu dává za pravdu. http://www.portalsvj.cz/…m-89–2012-sb#…

Jinak co se týče jakýchkoliv mých příspěvků, ať si každý udělá názor sám, já prezentuji ten svůj a občas cituji a předkládám nějakou judikaturu.

Víto, ono totiž je úplně jedno co a jak si vykládám já, je úplně jedno co a jak si vykládá lake, je úplně jedno co si myslíte Vy a je úplně jedno, jestli některé změny vnímáte jako „vlastně vyvlastnění“. Jediné co je důležité je, o čem kdokoliv z nás dokáže přesvědčit soudy a co se ustálí jako judikatura. V tom Vám může pomoci jiná judikatura, abyste si byla schopná udělat názor, jestli náhodou Vaše pocity nejsou zcela zcestné, nejdou proti výkladu co uplatní soud.

Pochopila to magda3, že i když si myslím něco jiného než ona, může jí vzájemná polemika nad tím prospět i v její snaze. Neboť se prostě dozví jiné argumenty a bude se s nimi muset vypořádat. Nechápe to zatím lake, respektive asi jiným způsobem, než shazováním oponentů, diskutovat neumí. No a co… Mě to nevadí… :)

Víte, ona totiž ta ustálená judikatura je pro soudy závazná. takže má smysl jí znát. Taktéž má smysl si vyslechnout školení od soudkyně nejvyššího soudu, neboť ona je ta, která bude to právo vykládat v té budoucí judikatuře. A asi ho nebude vykládat jinak, než jaké názory prezentuje. Ono samozřejmě jde změnit názory nejvyššího soudu, jde změnit i názory ústavního soudu, ale k tomu prostě potřebujete hodně dobré argumenty. Pocit, který tu byl hodně projevován, že soudkyni nejvyššího soudu někdo platí za šíření nesmyslů a lží je tak nějak k ničemu… Tvrzení, že ti soudci jsou trollové a nerozumí právu je také naprosto k ničemu… Pomůže logická argumentace a nejlépe judikatura, co na ní půjde ukázat alespoň rozpornost výkladu. Nejlepší je judikatura vyššího soudu, pro soud ústavní je takovým Evropský soud pro lidská práva…

To je prostě realita právního systému a je na Vás, jak s tím naložíte.

Pokud se prostě půjdete soudit proti judikatuře, čeká Vás mnoholetý boj s nejistým výsledkem. Nicméně každého, kdo takto obětuje svůj čas a peníze vítám, neboť ať má jakýkoliv názor, tak ve výsledku rozhodnutí soudu co vzniknou mohou jenom prospět k vyjasnění situace. Ať už svůj názor prosadí, nebo ne.

Přečtěte si například tyto dva nálezy ústavního soudu. http://www.usoud.cz/…_pro_web.pdf

32. Obecné soudy dále musí ve své činnosti reflektovat rozhodnutí Ústavního soudu. „Rovnost v právech [totiž] ve vztahu k obecným soudům […] zakládá […] právo na stejné rozhodování ve stejných případech a zároveň vylučuje libovůli při aplikaci práva. Za porušení principu rovnosti v právech nutno zejména považovat ty případy, kdy obecný soud neposkytne účastníkům ochranu v jejich základních právech a svobodách, ač jim tato ve skutkově obdobných případech byla Ústavním soudem přiznána“ [nález sp. zn. III. ÚS 206/98 ze dne 9. 7. 1998 (N 80/11 SbNU 231)].

33. Nutnost respektovat rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá i z čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, který zakotvuje závaznost vykonatelných rozhodnutí Ústavního soudu pro všechny orgány a osoby. Tato závaznost se netýká jen výroku rozhodnutí, ale též jeho odůvodnění v části obsahující tzv. nosné důvody rozhodnutí [nález sp. zn. Pl. ÚS 2/03 ze dne 19. 3. 2003 (N 41/29 SbNU 371; 84/2003 Sb.)]. Obecný soud by tak měl ve skutkově podobných případech následovat výklad Ústavního soudu, nebo přednést seriózní důvody, proč tak nečiní [nález sp. zn. IV. ÚS 301/05 ze dne 13. 11. 2007 (N 190/47 SbNU 465), bod 62].

34. Není ovšem přijatelné, když „obecný soud zcela opomene nálezy Ústavního soudu a jejich odůvodnění a tím jednoduše zanedbá ústavněprávní hledisko při rozhodování věci, která zahrnuje ústavněprávní prvek […] V právním státě si [totiž] žádný státní orgán nemůže nikdy dovolit přehlédnout ústavu […]“ [nález sp. zn. IV. ÚS 301/05 ze dne 13. 11. 2007 (N 190/47 SbNU 465), bod 64]. V takovém případě dochází jak k porušení čl. 89 odst. 2 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy, tak k porušení základního práva dotčené osoby na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny (bod 60 cit. nálezu).

Nebo http://kraken.slv.cz/II.US3898/11

15. V dané věci považuje Ústavní soud za podstatný aspekt právní jistoty a konzistentnosti v aplikaci právního řádu, neboť představuje jeden z komponentů základního práva na spravedlivý proces, jehož ústavněprávní ukotvení je požadavkem zachování právního státu. Předpokladem právní jistoty je „seznatelnost právní normy, resp. seznatelnost právního stavu a předvídatelnost právního rozhodnutí“, přičemž její těžiště lze spatřovat právě ve vztahu normotvorby a aplikace práva. Neodmyslitelný atribut ztělesňuje důvěra každého jedince v právo, jakož i jistota, že jím stanovená subjektivní oprávnění budou nejen respektována, ale i efektivně ochráněna (Knapp, V.: Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 206).

16. Naříkané rozhodnutí rovněž nerespektuje požadavek vyloučení překvapivých rozhodnutí, jehož význam se právě odráží na udržování důvěry jednotlivce (občana) ve stát a jeho instituce. Jestliže obecný soud bez legitimních důvodů rozhoduje odlišně od ustálené judikatury, ohrožuje tím jistotu občana, že bude předvídatelným rozhodnutím soudu jako nejdůležitějšího ochranného instrumentu zachováno jeho právo.

A všimněte si, že v tom druhém dokonce ústavní soud cituje výkladovou literaturu.

Pokud máte prostě názor, že skutečnost, že se Vaše vlastnické právo řídí po 1.1.2014 občanským zákoníkem je v něčem protiústavní, jděte se bránit. Já Vás jen upozorňuji, co Váš všechno čeká a že jdete proti judikatuře, stanoviskům soudců nejvyššího soudu, proti výkladové literatuře atd.

Nic víc, nic míň. Hodně štestí.