To je samozřejmě mnohem lepší příklad.

Nicméně judikatura rakouská je u našich soudů nepoužitelná. Ale přesto bych, pokud dohledáte konkrétní dům, co je v katastru takto rozdělen, tak bych Vaši argumentaci Vrchnímu soudu rozšířil o toto.

Nicméně:

V případě toho patrového vlastnictví se jedná o specialitu, která je u nás v pár domech. Přesto se k ní poměrně obsáhle vyjadřuje důvodová zpráva k NOZu. Viz například zde https://www.obczan.cz/…5/pododdil-1?…

Cituji: Jednotlivé národní právní řády volí pro bytové vlastnictví různá označení. Nejčastěji se objevují čtyři skupiny. V některých právních řádech jde o vlastnictví bytů (Wohnungseigentum, własnosc lokali), např. v Německu, Rakousku, Polsku, nebo o vlastnictví obytných místností (Rusko), jinde se volí název patrové vlastnictví (Stockwerkeigen­tum), např. ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Maďarsku nebo v Bulharsku, někde jde o spoluvlastnictví domu nebo budovy nebo nemovité věci (copropriété des imeubles batis, copropriété divise d’un immeuble, condominio negli edifici) např. ve Francii, Belgii, Québecu, Itálii), jiné zákonné úpravy používají výrazu horizontální vlastnictví (propriedad horizontal, propriedade horizontal) např. Španělsko, Portugalsko, Argentina, Bolívie. Nizozemská úprava institut označuje jako bytové právo (appartementsrecht).

Názvy poukazující na vlastnictví bytu naznačují, že byt je hlavním vlastnickým objektem, ale obsah příslušných právních úprav v Rakousku nebo Německu svědčí o opaku. Německá úprava klade důraz na spoluvlastnictví budovy, které považuje za základ; rakouská rovněž a navíc fakticky popírá vlastnictví bytu jako takového. Navíc lze vytýkat, že nejde jen o byty, nýbrž i různé nebytové prostory, jako jsou obchodní a provozní místnosti apod. Označení tohoto vlastnictví jako patrového vyjadřuje, že nejde jen o vlastnictví bytu. Avšak ve skutečnosti zpravidla nejde ani o vlastnictví patra, resp. podlaží, nýbrž nejčastěji jeho části. Kromě toho i úpravy patrového vlastnictví (typicky švýcarská) obsahově sledují koncept německo-rakouský v tom smyslu, že ve skutečnosti nejde o vlastnictví patra, ale o spoluvlastnictví domu. To naplno vyjadřují názvy institutu ve francouzském právu a v právních řádech, které pojetí Code civil ovlivnilo; jednoznačný důraz na spoluvlastnictví staveb však zastírá, oč jde věcně a funkčně především: totiž že hlavním účelem je zajistit spoluvlastníku domu výlučné a absolutní právo k bytu. Rovněž označení tohoto vlastnictví jako horizontálního nevystihuje plně, oč jde, protože vertikální vlastnictví prolíná s horizontálním jako spoluvlastnictví pro diviso i pro indiviso (rozdělené i nerozdělené). Ani označení bytové právo není vhodné, neboť tento pojem má i v odborném jazyce nejednoznačný ob­sah.

Z těchto důvodů je příslušný oddíl nazván jako „Bytové spoluvlastnictví“. Název oddílu vyjadřuje hlavní sociální a hospodářský účel úpravy, jímž je především zajištění práva užívat a požívat prostorově vyčleněnou část domu, a to práva odvozeného od vlastnictví jednotky. Že je podmínkou existence tohoto práva spoluvlastnictví nemovité věci, je dáno systematickým zařazením oddílu do dílu o spoluvlastnictví i názvem institutu. Přestože se návrh přidržuje zásady superficies solo cedit, není vyloučeno, že dům nebude součástí pozemku, ale např. součástí práva stavby.

Bytové spoluvlastnictví se opírá o spoluvlastnictví domu a vlastnictví jednotky (jejíž součástí je byt).

Jednotka je pojem platného zákona, návrh tento pojem zachovává, rozšiřuje však jeho obsah s využitím možností, které k tomu návrh nového občanského zákoníku dává. Návrh zachovává současný dualistický přístup platného zákona k dané materii s důrazem na byt a dům. Dům však podle navržené úpravy není samostatnou věcí, proto návrh staví na pojetí, že jde o spoluvlastnictví nemovité věci, jejíž součástí je dům. Přesto se pojem domu jako součásti nemovité věci z navržených ustanovení nevytrácí a tam, kde je to funkční, s ním jednotlivá ustanovení počítají výslovně.

Z výše uvedeného se domnívám, že takzvané patrové vlastnictví přetrvávající u několika domů nic neznamené ohledně nemožnosti aplikovat NOZ na SVJ vzniklá před 1.1.2014, neboť i jako spoluvlastníci domu v Invančicích rozděleného patrovým vlastnictvím, budete Vaše vzájemné vztahy řešit podle NOZu, jenom vaše části domu budou vymezeny dle této historické právní úpravy.

Pokud totiž účelem úpravy bylo řešit zajištění práva užívat a požívat prostorově vyčleněnou část domu je naprosto jedno, podle jakých pravidel došlo k tomu prostorovému vymezení (NOZ, ZoVB, ABGB…). Podstatné pouze je kolik je takto stanovených prostorově vyčleněných částí a kolik je jejich vlastníků – spoluvlastníků domu. Podle toho musí mít SVJ, či nemusí.

A pro úplnost podotýkám, že důvodová zpráva je běžnou argumentací, pokud potřebujete ukázat smysl zákona, neboť z prostého stručného textu nějakého ustanovení jej nejde vyložit. V této důvodové zprávě neshledávám nic, co by mělo být v rozporu s tím, že vzájemné vztahy vlastníků (jednotek dle ZoVB, jednotek dle NOZu či pater dle konstrukce z předminulého století) se nově od 1.1.2014 řídí NO­Zem.