Rozsudek je o to bizarnější ,že žalobce( SVJ ) se domáhal zaplacení nedoplatku na zálohách na správu .Nevěděl, že se má soudit o splátkách dluhu vlastníka jednotky. Žalobce( SVJ) by takto formulovanou žalobu jistě nepodal ,kdyby věděl , že v době zaplacení opravy ( r.2007) na společných částí domu kterou hradil ze svého úvěru a vlastníkům na opravu půjčil, měl s nimi sepsat dohodu o uznání dluhu. Zástupci SVJ žádnou dohodu o uznání dluhu s vlastníky nikdy nesepsali. Splátky svého úvěru vedli jako náklad na správu a platili ze záloh na správu. Po celou dobu od převodu jednotky do soudního jednání nepřipouštěli ,že tato část příspěvku do jejich fondu oprav se netýká správy majetku ale jde o splátky dluhu předchozího vlastníka vůči SVJ. Soudce potvrdil ,že se jedná o dluh předchozího vlastníka ale rozhodl ,že přechází na nového vlastníka aniž by se vědělo zda předchozí vlastník chce svůj dluh zaplatit nebo ne a nebo jestli vůbec nějaký dluh má !!!. SVJ nikdy nevyzvalo předchozího vlastníka k úhradě jeho dluhu !! Protože netušily že tyto splátky vlastníků mají vést jako jejich dluhy a ne jako“ zálohy na správu do fondu oprav“z kterých se platí úvěr. Z textu rozsudku pak dále plyne ,že soudce rozhodl bez jakéhokoliv důkazu o existenci dluhu a jeho výši.Žalobce žádné důkazy o dluhu a jeho účtování nepředložil. Úvěrová smlouva SVJ s bankou nic nevypovídá o existenci dluhu vlastníka vůči SVJ.

Soudce rozhodl pouze o části údajného dluhu.Úvěr bude splácet SVJ do roku 2022.

Paradoxem je znění žaloby která nemá nic společného s rozsudkem soudu.

Žaloba : Neplacení záloh na správu do fondu oprav . Rozsudek : Přechod části dluhu předchozího vlastníka na současného.