Pro řešení problému si stačí uvědomit a aplikovat principy budování kolektivního bydlení, dle kterých je organizováno i SVJ. Při rozhodovacích procesech platí princip demokracie tj. diktatura většiny. Schválí se to, co většina (podílem přesahující kvorum) odsouhlasí. Ovšem tato diktatura se liší od diktatury proletariátu v tom, že platí „svoboda slova“. A většina stěžovatelů tuto možnost nevyužívá nebo spíš neumí. Na to nejsme zvyklí, neumíme prosadit vlastní názor, známe jenom silou moci nastolenou pravdu orgánem UV a nyní usilujeme o totéž jiným orgánem moci NS (nezávislým soudem). Není pravda, že všichni vlastníci jsou „ovce“ a nikomu na penězích nezáleží. Při hlasování každý rozhoduje pro sebe optimálně na základě dostupných informací nebo na základě respektování autority/osobního kouzla hlas požadující osoby. Proč nevybrali „pravdu“ stěžovatele? Zřejmě proto, že neznali nebo nebylo podáno přesvědčivě nebo vůbec. V demokracií zvítězí ta „pravda“, kterou na svobodném tržišti volných myšlenek umíme prodat ostatním. Jak na trhu zboží, nestačí umět „vyrábět“, ale potřeba i umět „prodávat“. Řešením je vystoupení na schůzi a podání kvalifikovaného názoru k projednanému problému a hlavně přesvědčivě. Pokud je problém složitější nikdo žádnému vlastníkovi nemůže zakázat aby se obrátil osobním dopisem na ostatní a přesvědčil o „vlastní“ pravdě. A pokud to neudělá, ale přednesené návrhy pouze neguje, pak se stane „potížistou“, osobou která činnost SVJ neposouvá vpřed, ale pouze brzdí.