Sehnat bydlení v dobré lokalitě v Praze není jednoduché. Nechtěl jsem stále platit někomu větší peníze než bych reálně investoval do vlastního. Stal jsem se družstevníkem, zaplatil jsem 3mil za převod členských práv a povinností původnímu nájemníkovi družstva. Výhody zůstat v družstvu žádné – vlastnictví byla pro mě jediná cesta mít jistotu, že s mým majetkem (za 3 mil) nemůže nikdo operovat.

Družstva byla vždy až do roku 1990 spojena s výstavbou bytového fondu. Po revoluci se na to vykašlala a zabývají se tím jednodušším – správou a revitalizací (snadné peníze).

S družstevníky mohou být dle mého stejné problémy jako s vlastníky. Je to jen o lidech. Dodržování stanov je také u obou jen o lidském přístupu. Vymáhání dodržování stanov a povinností je u obou subjektů také shodné. Nikdo nemá větší páky a argument možnost vyloučení družstevníka je pro mě směšná – ještě jsem to v praxi neviděl. Ani náš „silák“ předseda nic nezmůže. Družstevníci jsou u nás v domě dokonce mnohem problémovější než vlastníci – plyne to z jejich nezájmu a nevážení si bytu, který mají „skoro zadarmo“ jelikož si to tam s rodiči tzv. odbydleli.

Příklad z našeho domu: Většinový vlastník BD. 1 dům BD a 2. SVJ. Na schůzích je patrné, že družstevníkům je všechno jedno – co řekne předseda musí být přeci správné a nejlepší. Většinou se jedná o lži, polopravdy a manipulace, které vedou k jeho neochvějné samovládě a přiklepávání zakázek jeho známým. Jeho svérázný výklad zákonů brzy může způsobit nějakou pohromu – snažím se ho hlídat a pomáhat mu, ale jeho reakce na mé názory jsou podrážděné a protiútočné.

V SVJ je sice stejný vládce (řízeno stejnými funkcionáři BD) avšak vlastníci se zajímají, řeší, hledají cesty a pana předsedu více kontrolují.

Bydlení v bytovém domě je vždy o lidech a o komunikaci. Blb může být družstevník i vlastník a buď se nám povede s ním najít společnou řeč, nebo bude pro ostatní noční můrou. Chcete se tomu vyhnout? Postavte si dům na samotě u lesa a máte klid :)