To sčítání hlasů podle podílů lze ještě zjednodušit:

1. Je-li vyžadovaná nějaká většina z celkového počtu hlasů (ať už poloviční či 3/4) lze mít potřebnou hranici spočítanou jednou pro vždy a po sečtení čitatelů z podílů jen porovnat s hranicí. Při hlasování podle počtu přítomných lze tuto hranici spočítat po uzavření stavu přítomnosti. Ušetříte si tak to dělení „celkovým počtem hlasů“ – ve skutečnosti společným jmenovatelem podílů. Pozor, někdy bývají podíly uvedeny tak, že nemají stejné jmenovatele, pak je vhodné je převést (rozšířit) na nejmenšího společného jmenovatele (kterým v těchto případech většinou bývá ten největší jmenovatel, ostatní bývají jen pokrácené).
2. Lze si pro hlasování podle celkového počtu hlasů najít minimální počet hlasujících (těch s nejmenšími podíly), který vždy bude stačit pro dosažení nadpoloviční nebo tříčtvrtinové většiny. Ve Vašem případě by to mohlo být např. být 6 pro nadpoloviční a 7 pro tříčtvrtinovou většinu. Stejně tak můžete mít spočítaný počet členů (zase z nejmenšími podíly), které stačí k nepřijetí rozhodnutí podle dané většiny. Pak můžete většinou hlasovat jen podle těchto počtů a jen v těch zbylých těsných případech přesně podle podílů. Podle stejných čísel můžete zjistit usnášeníschopnost (tedy nadpoloviční přítomnost dle podílů).
3. Pokud by byl návrh přijat nebo naopak nepřijat (blokován) podle celkového počtu hlasů, je zákonitě přijat či naopak nepřijat i podle přítomných hlasů.
4. Pro nízký počet bytů (podílů) si lze připravit tabulky, kde budete mít na řádku všechny kombinace (pro/proti/nep­řítomen) u jednotlivých hlasů a vedle nich, zda je návrh přijat pro potřebné většiny (tedy nadpoloviční a tříčtvteční jednak z počtu všech a jednak z počtu přítomných) + zda je schůze vůbec usnášeníschopná. Tabulku lze omezit jen na těsné případy z bodu 2.

LB