Již bylo na jiném místě konstatováno, že položky předpisu plateb jsou individuální a vychází z konkrétních podmínek daného SVJ a především má mít vazbu na tvorbu rozpočtu a vyúčtování a proto posuzovat vhodnost lze pouze ze znalosti řešení těchto dalších agend. Pokusím se obecně charakterizovat, kdy je konzistentní předpis plateb s tvorbou rozpočtu a vyúčtováním. Funkce „předpisu plateb“ je totožná s fakturou individuálních dodávek, neboť v podstatě odběratel (vlastník) výkonu (správa domu a pozemku a služby) dodavateli (SVJ) hradí za dodávku plnění podle tohoto dokladu. Rozdíl je v tom, že dodávku tvoří „nepřetržitá služba správy“ a proto financování musí být též „nepřetržité“ průběžné nebo zálohové jako v případě SVJ, kdy jednotka úhrady není vyjádřením měřitelného objemu dodávky. Tyto zálohové platby se pak zúčtují ve vyúčtování za zúčtovací období za které lze dodávky výkonu změřit, ocenit rozpočítat a porovnat s poskytnutými zálohami a rozdíl vypořádat. Z tohoto paralelu je zřejmé že i předpis plateb by měl obsahovat obvyklá osobní data vlastníka (odběratele) a SVJ (dodavatele) případně zpracovatele finanční agendy SVJ (externí správce). Data platební dispozice: plátce, data platebního instrumentu (bankovním převodem/poštovní poukázkou/SIPO/po­kladnou – konto příjmové, variabilní symbol platby, splatnost platby, lhůta periody placení). Pokud něco má význam i pro SVJ, pak sem patří ještě popis dispozice přepravy dodávky, předání a převzetí případně daňové záležitosti DPH. A nakonec to nejdůležitější – popis a cena předmětu dodávky. Zde bude uveden seznam položek předpisu plateb co vlastně tvoří buď jeden druh (pojištění domu) nebo různé náklady sdružované do jedné společné jednotky (náklady vlastní správy). Do jedné položky lze sdružovat různé náklady pokud mají společné a shodné atributy: 

1. způsob financování (zálohové, příspěvkové)
   
2. metoda rozpočítání společných nákladů na vlastníka 
   
3. metoda vypořádání výsledku vyúčtování
   
4. oddělená účetní evidence nákladů.
   

Sdružování nákladů do jedné položky je možnost nikoliv povinnost, obecně finančně největší položky by měly být uvedeny samostatně a zbytek v položce „ostatní výdaje …“. Na druhé straně je otázkou, zda někoho zajímá kolik přesně přispívá na pojištění, odvoz odpadu a úklid atd. zda by nestačila informace procentního rozkladu společného nákladu na tyto složky, přičemž takovou informaci je postačující uvézt jednou, do popisu rozpočtu. A to je předmětem dohody v rámci SVJ a tvoří součást pravidel tvorby rozpočtu a vytváří individuální charakter jak předpisu plateb tak navazujících agend. Vlastnosti a) -d) položky zajistí, že za položku předpisu z účetnictví za zúčtovací období lze stanovit skutečné náklady, tj. lze sestavit rozpočet pro následující období dále za takovou položku lze i vyúčtovat a vypořádat. Pouze tyto podmínky umožňují stanovit jednotkovou „cenu dodávky“ (1/12 ročního objemu rozpočtu) , měrnou jednotku – měsíc „výkonu služby správy“ a platnost (datum) od kdy je předpis platný. Takže posoudit správnost předpisu by znamenalo i posouzení konzistentních vazeb na účetní evidenci, rozpočetnictví a vyúčtování. Předpis plateb je i účetním dokladem a proto by měl splňovat i požadavky na účetní doklad.