Lake uvedl:
„rozhodování mimo zasedání podle § 1214 je lex specialis, výjimka z pravidla. Tuto výjimku je možno uplatnit jedině v případě, že vlastníci nemohli či odmítli přijít na shromáždění a to bylo z toho důvodu neusnášeníschopné. Pak se bude o téže věci hlasovat podruhé jiným způsobem: per rollam (mimo zasedání), a se sníženým hlasovacím kvorem. To je prostě takový speciální trest pro vlastníky, kteří byli líní účastnit se rozhodování o společné věci. NOZ tím jednou provždy vyřešil známé problémy s nízkou účastí na shromáždění“

Není to pravda. Lake nepochopitelně ignoruje rozhodování mimo zasedání podle odst.2 § 1210 „(2) V jiných případech lze mimo zasedání rozhodnout, pokud to připustí stanovy.“
Rozhodování podle § 1214 se samozřejmě vztahuje nejen na druhé hlasování po neusnášenischopném shromáždění dle odst.1 jak tvrdí lake, nýbrž také na hlasování v případech uvedených ve stanovách podle odst. 2 § 1210 (tomu nemusí předcházet neuskutečněné hlasování pro neusnášeníschop­nost).

Lakeho tvrzení: „To je prostě takový speciální trest pro vlastníky, kteří byli líní účastnit se rozhodování o společné věci. NOZ tím jednou provždy vyřešil známé problémy s nízkou účastí na shromáždění.“ je úsměvné. Opak je pravdou. Rozhodování podle odst.2 § 1206 http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89… se vztahuje na všechny případy rozhodování patřící do působnosti shromáždění podrobně popsané v § 1208 http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89… s výjimkou § 1214 http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89…. Tzn., že pro hlasování na shromáždění by mohla stačit nadpoloviční většina přítomných, pro hlasování mimo shromáždění nadpoloviční většina všech. Kvórum se naopak zvyšuje (nejde o žádné trestání snížením kvóra, jak tvrdí lake). A takové řešení považuji za logické a rozumné.