OK, pro Vás třeba zní jinak, ale pro mne zní jak jsem ji popsal.
Mně totiž nejde o jednotky Kč ale o čachrování:

dostanete vyúčtování 2012 a vadným „nedoplatkem-2011“ (co je chybně není podstatné)
dostanete vyúčtování 2013 a vadným „přeplatkem-2012“ (co je chybně není podstatné)
dostanete vyúčtování 2014 a vadným „nedoplatkem-2013“ (co je chybně není podstatné)

ani jedna strana nejde k soudu. Vlastník by musel prokazovat co nemůže, neboť nedostal podklady a jako žalobce by „vařil by polívku ze sekyry“. Rozúčtovatel nepůjde k soudu, protože má „máslo na hlavě“ a protože by musel prokázat že vyúčtování je správné (kdyby to prokázat mohl, rozhodně by do soudu šel – po vlastnících co jsou ovce nebo tomu houby rozumí se vozí naše SVJ velmi rádo).

Co tedy udělá rozúčtovatel: převádí vyrovnání z jednoho vyúčtování do dalšího vyúčtování. Jednou se to srovná, jednou zase ne (poslední 2 zimy byly teplé – tak fixní záloha za 2014,2013 vyrovná nedoplatek ze studené zimy 2012,2011 – neberte to doslova, jde o princip)

Jóžine máte pravdu: nejlepší vztahy jsou se sousedy za které z vlastní kapsy platíte jejich náklady a ještě lepší vztahy získáte, když po nich nebudete žádné vyúčtování chtít. Snad již tedy chápete, že mi nejde o formalitu „správného účtování“ ale, že se naskýtá možnost učinit ze „sousedů dobrých“ → „sousedy odpovědné za své jednání“ a jde o pokus zbavit se titulu „křen“. Pub