Zajímavé je, že velké množství SVJ a vyúčtovacích firem už tyto náměry pro rozúčtování používá, někteří dokonce už v době, kdy se nic nenařizovalo. Takže způsob B zjevně existuje. Vyhláška 372/2001 jej nespecifikuje do podrobností, říká pouze že se má uplatnit. Zdá se tedy, že právě zde dochází k uplatnění oněch zvyklostí a zavedené praxe, na něž v jiném příspěvku poukazujete. Není tedy problém vyhovět vyhlášce, neurčitost se nekoná.

Ohledně toho, že v domě tazatele nepochybně existuje ujednání. V jednom příspěvku jsem to tu už psal. Jak si můžete být jist, že to ujednání zní „navěky podle plochy“? Co když zní „dokud nevymyslíme něco lepšího, budeme to dělat podle vyhlášky“? Oboje je s dosavadním výpočtem konzistentní a jiné vodítko nemáme.

Rozporovači námitka houby platná nebude. Naopak, poukáže na to, že „měřidla“ v roce 2015 k dispozici byla, ale v rozporu s vyhláškou se podle nich neúčtovalo, a není si vědom nějakého explicitně projeveného ujednání, že by se to mělo dělat jinak než výchozím způsobem podle vyhlášky. Přednesením této námitky přestane existovat onen mlčenlivý stoprocentní souhlas, z něhož se ujednání vyvozovalo, a nastupuje povinnost náhradního řešení dělat to podle vyhlášky.