Pane Luďku,napsal jste: „Některé byty mají staré litinové radiátory, některé mají plechové Radiky, nekolik jich má v koupelnách „žebříky“ (napájené vodou z UT) a asi dva mají podlahové vytápění (napájené vodou z UT)“.

Škoda, že jste to nenapsal hned na počátku! Je zřejmé, že ve vašem domě je chaos, každý si dělá co chce, svévolně zasahuje do topné soustavy. Jsou nejen namontována různá tělesa navíc, ale dokonce i podlahové vytápění. V takovém domě nelze vůbec provádět hodnověrně rozúčtování podle indikátorů na radiátorech. U bytů s podlahovým topením se nejspíše dnes uplatňují náklady odvozené pouze z průměru domu.

V úvahu přicházejí do budoucna tyto použitelné metody rozúčtování:

1. Pouze podle započitatelných podlahových ploch (tedy pravidla rozúčtování, obsažená přímo ve vyhlášce).
2. Pomocí denostupňové metody s čidly teploty v bytech a čidlem vnější teploty.
3. Podle náměrů kalorimetrů, jestliže každý byt má jediné vstupní a výstupní místo topné vody.

Doporučuji metodu č. 2. Metoda č. 1 nepodněcuje k šetření. Metoda č. 3 je ekonomicky pochybná pro její nákladnost, i kdyby použití kalorimetrů bylo technicky možné. Metody č. 2 a 3 vyžadují zpravidla uplatnění koeficientů polohy (na kompenzaci rozdílů v tepelných ztrátách přes obálku budovy).

lake