Předsedo, děkuji za shrnutí myšlenkových pochodů Vaší právnice. Bude-li žalovaný mít schopného právníka, ten spor prohrajete. Vaše právnice je zjevně zcela mimo realitu. Na jednotce nejsou žádné závazky – jedině je-li zde dluh zajištěný zástavním právem, viz § 1888 NOZ. Dejte té dámě prosím přečíst ten článek o rozdílu mezi obligačními a věcnými právy. Zjevně to nedovede rozeznat.

K ustanovení § 1186 Vaše právnička napsala: „… tohle je tak jasné, že k tomu ani nic dalšího potřeba psát není.“
Ano, je to úplně jasné. Ani jediná věta tohoto ustanovení nezakládá přechod dluhů na nabyvatele ze zákona.

1. Zákonodárce ukládá SVJ vystavit potvrzení o tom, že zde žádný dluh není (nebo o tom, že nějaký dluh existuje). Pouhým vystavením kusu papíru ovšem nedochází k přechodu dluhu na jiného. Zákonodárce se o samotném přechodu dluhu nezmiňuje.
2. Zákonodárce ukládá převodci, aby toto potvrzení předal kupujícímu. Pouhým předáním a převzetím kusu papíru ovšem nedochází k přechodu dluhu na jiného. Zákonodárce se o samotném přechodu dluhu nezmiňuje.
3. Zákonodárce ukládá převodci, aby se stal ručitelem za dluh, pokud snad nějaký takový dluh existuje. Zákonodárce se o samotném přechodu dluhu nezmiňuje.

A nezmiňuje se o tom z velmi dobrého důvodu: přechod dluhů na nabyvatele je přece obsahem jiného ustanovení NOZ – § 1888 odst. 2. Vaše právnice zjevně toto ustanovení NOZ dosud nezná. Takže raději shrnu jak to probíhá:

• Vlastník jednotky je zástavním dlužníkem, SVJ je věřitelem podle § 1208.
• Při převodu jednotky na jiného přechází i dluh jištěný zástavou na jednotce podle § 1888 odst. 2.
• Převodce jako zástavní dlužník požádá SVJ o vyčíslení výše zůstatku svého dluhu.
• SVJ o tom vydá potvrzení.
• Převodce předá potvrzení kupujícímu jako novému dlužníkovi.
• Sám převodce ovšem zůstává i po prodeji jednotky ručitelem za tento dluh.

Čemu na tom Vaše právnička nerozumí? Je přece naprosto jasné, že zájemce o koupi vidí v katastru pouze zapsané zástavní právo. Z tohoto záznamu nemůže zjistit ani výši dluhu, ani to, jakou část už dlužník věřiteli uhradil. Proto zákonodárce rozumně zavedl informační povinnost jak pro převodce zastavené jednotky, tak pro věřitele – SVJ. Kupující tedy dostane do ruky potvrzení o výši dluhu, který na jednotce stále „visí“ a který na něj přejde zároveň s nabytím vlastnictví jednotky.

Mechanismus přechodu dluhu na nabyvatele jednotky je popsán v § 1888 odst. 2 NOZ podrobně a srozumitelně. Není popsán v § 1186. Četla už Vaše právnice § 1888, nebo dodnes netuší že v NOZ něco takového je? Bez pochopení § 1888 nemůže ta nebožačka porozumět ani znění § 1186.

lake