„…nepište zde nesmysly. Jestliže Vy těmto věcem nerozumíte…“

• s tímto ztotožňuji. Bohužel pan Lake opětovně „nechce rozumět“:
  napsal jsem, že „rozúčtovatel je má jako svoje know-how“ – nicméně pan Lake v tom čte, že o ně neumím žádat. Nu to je jeho problém.
• tazatel o obsahu svých stanov nic neuvedl, takže o jejich obsahu lze „předpokládat“ jen kávové sedliny. To, že mít něco mají a třeba nemají, není dstatečný argument proto aby tazatel dělal něco (vzdorného) co by nedělal, kdyby vše co stanovy mít mají taky skutečně měly. Že? Nicméně pan Lake má jasno: když to stanovy nemají (třeba ty pravidla pro rozúčtování), tak nás nejprve seznámí se zákonem a pak nás jízlivě zeptá zda jsme nevědli, že máme podat (bezzubou) reklamaci.
• já shledávám marnou snahu přesvědčit kokoliv, že jízlivost je „k dobru věci“. Tomu uvěří snad už jenom ťulda „Vilík“.

„…Takže už jsme doma, že ano. Zákon vyžaduje souhlas všech…“

• možná „je doma“ pan Lake. Ale nikdo jiný doma není. Já za dotazem tazatele vidím snahu získat návod na zvládnutí situace když povinnost doržovat stanovy či zákony absentuje
• Vědomí, že „Zákon vyžaduje“ vytváří sice hřejivý pocit, ale k reálnému vyřešení reklamace nepřispěje.

„…Báchorky o jakémsi tajemném „know-how“ a o tom, že koeficienty a korekce „nejsou nikde uvedeny“ jsou nepravdivé …“

• slovem „NIKDE“ jsem mínil normy závazné pro tento případ. Samozřejmě že uvedeny jsou v materiálech rozúčtovatele. A jak se k nim POKUSIT! dostat jsem uvedl („pokusit dostat“ neznamená „dostat“).

„Má-li se tazatel povinně řídit konkrétními pravidly, koeficienty, korekcemi a výpočetními postupy, na které se ptal, musí mu být napřed“ znám postup jak teorie převěst do praxe a jak je REÁLNĚ vymoci.

Neználek'