Pane Koubo, Váš návrh je nerozumný a přivedl by tazatele do velkých potíží.

Za prvé:
Nevíte, že tazatel nehradí „za službu“, nýbrž hradí průběžně pouze zálohy. Za službu bude hradit teprve po uplynutí doby čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období. Jak si představujete, že bude soudu o rok později prokazovat, že v září se netopilo, i když podmínky byly podle něj splněny?

Za druhé:
Pokud po vyúčtování ukončeného zúčtovacího období odmítne úhradu případného doplatku, stane se samozřejmě neplatičem a bude na něj podána žaloba. Bude pouze na něm, aby soudu tvrdil a prokazoval, že služba mu (před rokem a půl) nebyla poskytována řádně. Soudu to ovšem neprokáže. Nebude schopen vysvětlit, proč se okamžitě nedomáhal nápravy cestou reklamace služby. Bude jako neplatič odsouzen k úhradě dlužné částky, k úhradě soudních poplatků a k náhradě veškerých nákladů protistrany.

Za třetí:
Pokud jste snad Váš námět mínil tak, že tazatel má přestat hradit zálohy, pak by scénář byl naprosto stejný: Tazatel se dostane ihned do pozice neplatiče záloh. Platba záloh je samostatnou povinností odběratele služby a není nijak vázána na kvalitu dodávek služby. Soud bude pouze rozhodovat zda neplatiči byla oznámena výše předepsaných záloh a zda plní či neplní svou platební povinnost. Soud vůbec nepřipustí projednávání otázky zda služba byla dodávána řádně. To je jiná záležitost; soud žalovaného odkáže na reklamační řízení mezi ním a SVJ. Na povinnost vlastníka hradit po celý rok předepsané zálohy to samozřejmě nemá žádný vliv.

Navíc by neplatiči v obou případech vznikla zákonná povinnost uhradit na účet SVJ navíc i pokutu 100 Kč denně za každý den prodlení s úhradou peněžité částky, podle zákona č. 67/2013 Sb..

Z uvedených důvodů tedy musím Váš námět označit za velice, opravdu velice špatný nápad. Jak má tazatel postupovat v souladu s právem jsem mu už napsal dříve.

lake