SVJ v takovémto případě není poskytovatelem, a už vůbec ne dodavatelem. Pokud něco poskytujete (darujete, věnujete,umož­ňujete), musíte mít k tomu „něčemu“ nějakou (vlastnickou) vazbu. SVJ nemá k teplu vyrobenému v domovní kotelně žádný vztah, neboť právní kroky svým jménem učinilo, a mohlo učinit, toliko uzavřením smluv o dodávkách k dodavatelům komodit, které se výroby tepla účastní – tedy palivo (zemní plyn), elektrická energie, voda, a k obsluze kotelny (plat-odměna). Jelikož tepelná energie vzniká v kotelně, která je nedílnou součástí společných prostor domu, tedy ve (spolu)vlastnictví všech členů SVJ, právě a jen tito členové v této kotelně vyrábějí společně a nerozdílně teplo pro potřebu výhradně svých domácností a příslušníků těchto domácností. SVJ může v tomto procesu zastávat roli maximálně správce nebo provozovatele kotelny, nic více. Dovedeno do důsledku – SVJ takto vyrobené teplo nemůže nikomu poskytnout ani jej nemůže jakkoli rozúčtovat, protože k němu nemá přístup. Co ale může a v praxi taky činí, rozúčtuje náklady související s výrobou tepla, tedy náklady za plyn, za elektřinu, za vodu a plat obsluhy kotelny, neboť výhradně tyto položky svým jménem a ve smyslu své značně zúžené právní subjektivity zabezpečilo (poskytlo) vlastníkům jednotek, aby jej dále cíleně ve své kotelně využili. Co bude (nebo spíše už nevědomky je) pro takovéto rozúčtování kritériem, záleží na vůli vlastníků. Samozřejmě se přímo nabízí ona léty ověřená a objektivní ze předpokladu vyregulované a vyvážené topné soustavy započitatelná plocha a náměry vodoměrů teplé vody. Přičemž je, předpokládám, každému zřejmé, že ustanovení zákona o službách ani zákona o hospodaření energií týkající se povinnosti instalace „měřáků“ se na případy SVJ s vlastní kotelnou coby nedílnou součástí společných prostor domu sotva může vztahovat…