Paní Magdo, jen pro připomenutí. Existují v podstatě tři případy, jen dva z nich se řeší podle ZoVB.
Podle § 11 odst. 3 věta druhá platí, že při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se potřebné většiny nebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoli vlastníka jednotky soud. Jde o případ, kdy rozhodnutí nebylo přijato, nikdo toto nezpochybňuje a ze zápisu je tato skutečnost zřejmá.
Podle § 11 odst. 3 věta třetí platí, že jde-li o důležitou záležitost, může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl. . Jde o případ, kdy rozhodnutí bylo řádně přijato, nikdo toto nezpochybňuje a ze zápisu je tato skutečnost zřejmá.
Váš případ je ovšem odlišný: Vy zpochybňujete samu skutečnost, že shromáždění rozhodlo o věci. Tím napadáte i platnost zápisu, který tvrdí, že shromáždění hlasovalo a přijalo usnesení. V tomto případě jde ovšem nikoliv o řešení situace podle §11 ZoVB, nýbrž jde o stav předvídaný v zákonu č.40/1964 Sb. Občanský zákoník. Podle starého ObčZ platila do 31.12.2013 tato ustanovení o neplatnosti:
| 40/1964 Sb. (účinnost do 31.12.2013) § 39 Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. § 40 (1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. |
Zde jde tedy podle zákona o tzv. absolutní neplatnost, ke které soud je povinen přihlédnout ex offo (z moci úřední). Soud musí tedy v první řadě vyřešit otázku, zda vůbec se jednalo o řádně přijaté usnesení. Při tom podle konstantní judikatury platilo a platí, že hlasování orgánu právnické osoby, i když není právním úkonem, posuzuje se z hlediska jeho platnosti podle pravidel o právních úkonech.
Soud by ve Vašem případě neměl vůbec zjišťovat, zda jde či nejde o „důležitou záležitost“. To je v tomto případě naprosto bezvýznamné. Jestliže usnesení nebylo řádně přijato v souladu se zákonem, pak podle zákona č.40/1964 nikdy nemohlo vejít v platnost. Je buď nulitní a absolutně neplatné ex tunc (od samého počátku), nebo jde o paakt (zdánlivé usnesení), které ve skutečnosti řádným usnesením ani nebylo.
Bohužel NOZ se na protizákonné jednání dívá zcela jinak a již neobsahuje jednoznačná pravidla v tom smyslu jako zákon č.40/1964 Sb. Viz ustanovení NOZ § 580 a 582. Každé z nich obsahuje na konci výjimku, která umožňuje pohodlně obejít porušení zákona.
Tento právní relativismus je výmyslem salónních právních teoretiků. Je to zhoubná rakovina, nahlodávající samu podstatu práva.
lake
Poslední komentáře