Myslím si, že se nejedná o popletenost tvůrce zákona, ale spíš o nepochopení ekonomického významu § 2 odstavce d) zákona 67/2013 Sb. Tento odstavec vlastně specifikuje, jak se měří velikost dodávky služby určená k vyúčtování a to:

1. služba poskytovaná externím dodavatelem se měří oceněním dohodnutou cenou (za určený objem dodávky)

   tj. „náklady na služby /=/ cena služeb ujednaná s dodavatelem“

2. služba poskytovaná vlastním výkonem (výrobou) SVJ „vyrábí pro sebe“ např. provoz výtahu jak píšete, ale i výroba UT a TUV vlastní blokovou kotelnou… Dodávka „služby vlastní výroby“ se měří „celkovým nákladem připadající na poskytovanou službu“.

A k pochopení dalšího je třeba vysvětlit pojem „náklad“. Náklad je ekonomická kategorie „druh výdaje věcně a časově příslušející výkonu“. Pojem náklad je relativní, stejný druh v jednom případě je nákladem v jiném případě nesplňující kritérium sounáležitosti již nákladem není. Protože v tomto zákoně se vyúčtovávají služby v ročních cyklech, výdaje delších ročních cyklů např. revize v tříletých intervalech již není nákladem ročního výkonu služby. Kdybychom chtěli výkon zatížit i tímto výdajem, tak bychom museli již aplikovat rozpočetnictví, tj. nějaké pravidlo, kterým by stanovili roční podíl výdaje nebo na jednici výkonu služby. Stejně tak odpis domu věcně nekoreponduje žádným výkonem služby (je výdajem společným všech služeb „vlastní výroby“). Jsou to tzv. výdaje společné, nepřímé, režijní povahy. Příklady (nikoliv absoutní výčet) obsahuje ten odstavec … „/nepovažuje se/ nákladem na služby podle tohoto zákona nejsou revize zařízení /např. blokové kotelny/ a součástí domu /revize plynových rozvodů, hromosvodů,…/ a odpisy domu, popřípadě další podobné položky /oprava výtahu nebo kotelny, odměny funkcionářů atd., tj. kde není splněná buď časová nebo věcná příslušnost k vyúčtovanému výkonu služby/“. Samozřejmě všechny tyto výdaje jsou „nákladem SVJ“, neboť věcně a časově přísluší SVJ. Smyslem vyloučení uvedených výdajů z nákladů je neřešit problematiku rozpočetnictví. Nezařazené výdaje do služeb tvoří „ostatní“ výdej, který by měl být rozpuštěn vlastnickým podílem.