- Příjemce vyúčtování (bez ověření) napsal: „To jsou zase fantazie, Justitiane. Nesdílím Váš názor, že stanovy mohou vlastníkovi jednotky uložit přebírání zásilek na dobírku.“
Lituji Vás. Je zřejmé, že nejste schopen porozumět jednoduchému textu v českém jazyce. Nikdy a nikde jsem nenapsal, že by stanovy snad mohly uložit vlastníkovi jednotky povinnost přebírat si poštovní zásilky. Toto tvrzení je pouze Vaše fantazie.
Vlastník jednotky (ostatně jako kterýkoliv příjemce zásilky) si může zásilku nepřevzít. To je jeho právo. V tom případě se ovšem taková zásilka považuje za doručenou. S doručením jsou pochopitelně spojeny právní následky doručení (ve zde popisovaném případě nastal počátek běhu třicetidenní lhůty pro podání námitky k vyúčtování služeb, viz § 8 odst. 2 zákon č. 67/2013 Sb.).
Například Nejvyšší soud ve svém rozsudku 26 Cdo 2734/2012, ze dne 28. 5. 2013, potvrdil, že zásilky s jednostranným hmotněprávním úkonem (jednáním) je třeba považovat za doručené okamžikem, kdy se adresát měl možnost s jejich obsahem seznámit a nikoliv okamžikem, kdy byl adresát ochoten tak opravdu učinit. Tyto závěry jsou platné i za účinnosti nového občanského zákoníku.
Zcela shodná je i konstantní judikatura Ústavního soudu:
|
„(…) [U]stálená soudní praxe, jakož i odborná literatura vykládají (…) jednostranný hmotněprávní úkon, který je nepřítomné osobě doručen – tj. dostane se do sféry její dispozice ve smyslu § 45 odst. 1 občanského zákoníku – v okamžiku, kdy má daná osoba konkrétní možnost seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Tuto možnost přitom může získat též vhozením oznámení o uložení zásilky obsahující právní úkon do její poštovní schránky, pokud tak nabyde objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky; naopak není rozhodné, zda této příležitosti využije či ne a jaké subjektivní důvody ji k tomu vedly (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 278/2011 ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 238/2008 ze dne 19. 11. 2008 či sp. zn. 864/2004 ze dne 16. 3. 2005).“ Citováno z nálezu Ústavního soudu I.ÚS 2474/13 ze dne 1. 10. 2013 |
Stanovy SVJ samozřejmě mohou určit způsob doručování vlastníkům jednotek. Mohou (například) určit, že se doručuje do vlastních rukou v domě proti podpisu, nebo vhozením písemnosti do poštovní schránky adresáta v domě. Není vyloučeno, aby vlastníci jednotek – jestliže požadují doručování písemností na jinou adresu prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb – měli povinnost za tento speciální způsob doručení zaplatit. Platba se může realizovat i prostřednictvím dobírky spojené s doručením písemnosti. Proto jsem tazateli poradil, aby si přečetl stanovy.
Pane „Příjemce vyúčtování (bez ověření)“, příště raději nepište o věcech, o kterých víte prd.
Justitianus
Poslední komentáře