Záloha je vždy platba poskytnutá předem NA určitý smlouvou sjednaný účel. Záloha není nikdy konečnou úhradou ZA zboží či služby.

Zákon č.89/2012 Sb. používá vždy správnou předložku, kdykoliv se zmiňuje o zálohách:

• zálohy NA plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) (§ 1181)
• schválení druhu služeb a výše záloh NA jejich úhradu (§ 1208)
• zálohy nebo náklady NA služby, které zajišťuje pronajímatel (§ 2251)
• nedoplatek i přeplatek záloh NA poskytnuté služby (§ 2252)

Bohužel, zákon č. 67/2013 o službách sepisovali popletení ministerští ouředníci v množství větším než malém. Při tom do zákona vsadili jazykové nesmysly, které pak zákonodárci vesele odhlasovali. Jak by ne: mají poslanecký plat a k tomu ještě ty náhrady, že ano.

Zákon č. 67/2013 Sb. s poprvé zmiňuje o službách v § 4 odst. 2: „… placení záloh NA úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu“. Zde je to ještě správně. Bohužel, dál v textu zákona je totéž (záloha) spojena s předložkou „ZA“, což je nesmysl – jakzykově i právně:

• zálohy ZA služby (5krát)
• zálohy ZA jednotlivé služby (2krát)

Správná je samozřejmě předložka „NA“. Jak již bylo řečeno, záloha není nikdy úhradou ZA jakoukoliv službu! Je vždy třeba rozlišovat – zejména v předpisech a vyúčtováních – zda částka je zálohou (která podléhá konečnému vyúčtování), nebo jde již o konečnou platbu, hrazenou předem (předplatné), která pochopitelně žádnému vyúčtování nepodléhá.

Doporučuji, abyste ve vašem SVJ trvali na správném označení „zálohy na služby“, případně „úhrady za služby“.

lake