Také bych se rád připojil k obecné diskusi o společném vytápění činžovního domu. Z počátku mého bydlení v krajním bytě (67m čtverečných) kde je nad mým bytem neobývaná bytová jednotka, jsem hledal řešení jak neplatit 25 000 Kč/rok za topení. Vše co se tady píše o určení správnosti přepočtových koeficientů výkonů otopných těles a poloh místností jsem se také snažil dopátrat, ovšem bez výsledku. Fakt, že zavedení dílkové metody vzniklo především z důvodu, aby si každá domácnost mohla NĚJAKÝM způsobem měřit svoji spotřebovanou energii (nechá se přepočítat na počet hodin provozu otopného tělesa) vede k tomu, že prostřední byty zvýhodňuje a krajní byty znevýhodňuje. Krajní byty totiž tvoří bariéru pro ostatní byty mezi vnějším chladným prostředím a ostatní byty by tomuto krajnímu na toto měly přispívat – takto to probíhalo při rozpočítávání podle podlahové plochy bytu, které zase bylo nevýhodné z hlediska toho, že i prostřední byty topily naplno a daleko více větrali než po zavedení dílkové metody. Ze všeho zjišťování a dopisování s úřady jsem přistoupil ke kompletnímu zaizolování polystyrenem (3cm) zevnitř bytu (na stropě 5 cm) a tím se dostal na průměrnou spotřebu ostatních vnitřních jednotek domu. A soused nademnou – ten si jen postěžoval, že mu promrzá byt a musel také zapnout topení. Dle současné legislativy (boj s větrnými mlýny se kteým ani právníci nechtějí mít nic společného), je to jediné jisté řešení.