Tazatelka naivně předpokládá, že ve všech obměnách výborů se nacházel člen, který věděl co to znamená vézt spisovou agendu, měl na to prostor, prostředky a čas a za tuto práci byl i zaplacen. Dále dokumenty byly vzorně evidovány, zakládány, a případně skartovány místo vyhazování a nepředávání dalšímu výboru (aby náhodou se nezjistily nedostaky předcházejího vedení). Situace je lepší u SVJ vzniklých z družstevní privatizace, kde lidi s fungováním „samosprávy“ měli zkušenosti. Horší je situace u privatizovaných obecných bytů, kde zkušenosti v tomto ohledu nejsou, a přestavy o samosprávním hospodaření jsou naivní např. „separatistické“ tendence zakládání SVJ dle „vchodů“. Přinejmenším předseda a členové výboru či vlastníci by měli o problematice SVJ přečíst nějakou literaturu a tím poznat „o co jde“, co má význam vidět a vyžádat, a co z toho mohu zjistit.