Neodhadl jste mě úplně správně. Protože existují dva protichůdné názory na tuto problematiku a vy tady prezentujete jenom jeden, snažil jsem se najít argumentaci pro ten druhý, neb zde nemáte žádného oponenta, schopného argumentovat jinak než svými emocemi. Není ale přece možné, že exisují minimálně stovky SVJ, které to řeší tak jak píšu já a domnívám se, že to musí mít nějakým právním názorem podepřeno.

Koneckonců, vezměte si jednu věc: Uvedl jste ve vedlejším vlákně, že celých 16 (nebo kolik, nematuji si přesně) let trvalo, než bylo z judikatury jasno v tom, že dluhy, které nadělal člen SVJ neplacením dávno splatných záloh, nepřebírá nový vlastník. Ani soudci, tedy nikoli právníci-teoretici, nýbrž právníci-praktici, v tom neměli jasno takovou dobu. Proč by tenhle, ještě složitější problém, o němž píšu, měl být žumpa?

Klíčovou myšlenkou, na níž stojí váš právní názor je, že vlastníkům vzniklo z plnění SVJ bezdůvodné obohacení, protože SVJ platilo za ně, co měli platit sami. Jenomže já se opravdu nedomívám (ač mě to vůbec netěší) že by soud přistoupil na tento názor.

V situaci, kdy SVJ plní za všechny podle jejich podílů, by s velkou pravděpodobností soud judikoval, že nikomu bezdůvodné obohacení nevzniklo, neboť vlastníci podle svých podílů tvoří SVJ. Je to sice jiná osoba, osoba odlišná od vlastníků, ale vzhledem k její specifičnosti a zákonné svázanosti se spoluvlastníky by takové bezdůvodné obohacení neuznal, neboť nikdo se nemůže bezdůvodně obohatit na úkor sebe samého.

Jistě, můžete mít jiný názor, ale dokud nebude přiléhavý judikát, je to jenom názor proti názoru. Ústavní soud zatím judikoval v jiné situaci ohledně dávno splatného poplatku. Tady by ale byla situace jiná: SVJ ze svých příjmů v podobě záloh splácí budoucí náklady – splátky úvěru SVJ, která vlastníkům pak vyúčtovává.