Podle vašeho Prohlášení vlastníka je prostor podzemního parkoviště společnou částí domu, společnou všem vlastníkům jednotek. Konkrétně jde o jednu společnou místnost. O jejím užívání rozhodují vlastníci jednotek na shromáždění nadpoloviční většinou (§ 11 odst. 2 ZoVB).

Domněnka, že developer stále v domě něco vlastní, je samozřejmě v rozporu s právem. Společné části domu jsou ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek v domě a pouze oni rozhodují.
--------------------------------------------------------------------

První možnost:
Původní vlastník mohl udělit právo užívání garážového stání vlastníkům konkrétních jednotek v domě, a to tak, že by tato oprávnění uvedl v Prohlášení vlastníka budovy. Pak by to bylo závazné pro všechny nabyvatele jednotek.

Podotýkám: závazné by to bylo pouze do okamžiku, kdy vlastníci rozhodnou na shromáždění o jiném způsobu užívání gar. stání postupem podle § 11 odst. 4 ZoVB (hlasování o věcech, které jsou obsahem prohlášení). Samotné Prohlášení se tím nemění, neboť nedochází ke změně spoluvlastnických podílů.

Druhá možnost:
Původní vlastník mohl udělit právo užívání garážového stání komukoliv, tedy i kupci jednotky v domě, ale pouze prvnímu kupujícímu – tedy v době, kdy byl jediným vlastníkem domu. Ovšem právo rozhodovat ztratil s prodejem první jednotky. Od té chvíle již měli o užívání společných částí rozhodovat všichni vlastníci jednotek na řádně svolaném shromáždění podle § 11 odst. 2 ZoVB.

Podotýkám: části kupních smluv, v nichž původní vlastník uděloval nějaká domnělá práva pouze svým jménem, jsou absolutně neplatné. Podle českého práva nikdo nemůže udělit jinému více práv, než má sám. Cokoliv je o garážovýchch stáních uvedeno v jednotlivých kupních smlouvách, není pro nynější vlastníky jednotek závazné.

Závěr:
Pokud někteří vlastníci zaplatili developerovi za něco, co nebyl oprávněn jim ani „prodat“, ani přenechat do výhradního užívání, pak se nechali napálit. Stejně, jako když český podvodník Harry Jelínek „prodal“ Američanům hrad Karlštejn. V tomto případě by se také mohlo jednat o trestný čin podvodu.

Kdo se cítí být developerem uveden záměrně v omyl, ať se obrátí na orgány činné v trestním řízení. Neprokáže-li se úmysl, jedná se pouze o bezdůvodné obohacení. Promlčecí doba je dvou/tříletá, v případě t.č. desetiletá.

V žádném případě však nemůže napálený vlastník argumentovat vůči ostatním slovy „Já jsem si to zaplatil“. Ostatní celkem pochopitelně nezajímá, že dotyčný naletěl na nepodložené sliby. Je možno jej politovat, ale to je asi tak vše.

lake