O domě rozhodují vlastníci jednotek, nikoliv SVJ.

Tato skutečnost je zřejmá i z Listiny základních práv a svobod a znění zákona č. 72/1994 Sb.. Nečiní výkladové potíže. Zbytečné diskuse o tom se objevují, kdykoliv je řeč o rekonstrukcích, modernizacích či stavebních úpravách, což jsou záležitosti mimo rozhodovací pravomoc SVJ. K tomu viz http://www.portalsvj.cz/…-neni-oprava.

Společenství samostatně rozhoduje (zpravidla svým výborem) pouze v úzkém okruhu taxativně vyjmenovaných záležitostí běžného hospodaření („správa domu“). Sem patří údržba, opravy a provoz společných částí domu podle § 9 odst. 1 ZoVB. Tato skutečnost je lehce prokazatelná minimálně dvěma způsoby.

Za prvé:
ZoVB platí shodně jak pro domy, ve kterých společenství vzniklo, tak i pro domy, ve kterých SVJ nevzniklo. Kdyby rozhodování podle § 11 odst. 5 ZoVB bylo vyhrazeno SVJ – právnické osobě, podle čeho by tedy o svém majetku rozhodovali vlastníci v těch tisících domů, kde žádné SVJ není?

Za druhé:
Jde o záležitost, kterou jednou provždy vyřešil Ústavní soud v notoricky známém rozsudku ohledně schodišťového madla I.ÚS 646/04 ze dne 08.03.2005. Cituji jednotlivé věty ze závěrečné části rozsudku, pro přehlednost oddělené do odrážek:

• V důsledku existence zvláštního podílového spoluvlastnictví budovy je třeba posoudit význam plurality spoluvlastníků budovy na výše formulované tři skupiny modifikací. Z hlediska posuzovaného případu je relevantní pouze první skupina, tj. vzájemný vztah mezi spoluvlastníky.
• Jde o to, jakým způsobem se vytváří společná vůle vlastníků budovy, pro takové případy zákon stanoví různou míru kvalifikované většiny.
• Jde však vždy o typický vnitřní projev spoluvlastnictví, který se za určitých podmínek (dosáhne-li se požadovaného počtu hlasů), může projevit vůči třetím osobám, a to buď chováním kvalifikované většiny spoluvlastníků nebo prostřednictvím společenství vlastníků s právní subjektivitou (…).
• Je proto naprosto evidentní, že hlasování podle § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů je sice rozhodováním ve vztahu mezi spoluvlastníky, a to i tehdy, je-li společenství vlastníků jednotek právnickou osobou
• (uvedené ustanovení se uplatní v každém případě, tedy i v situaci, kdy v domě nevzniklo společenství v podobě právnické osoby – srov. § 11 odst. 8 zákona o vlastnictví by­tů)
• [E]xistuje-li společenství vlastníků jednotek v podobě právnické osoby, je toto hlasování vlastníků jednotek současně projevem tvorby vůle této právnické osoby. Přijaté rozhodnutí zavazuje nejen spoluvlastníky budovy, ale také společenství vlastníků jednotek, protože jde o rozhodnutí jeho nejvyššího orgánu – shromáždění vlastníků jednotek..

Z uvedeného je zřejmé: Ústavní soud nepochybuje o tom, že rozhodnutí o svém majetku vždy přijímají vlastníci jednotek mezi sebou (potřebnou většinou). Toto přijaté rozhodnutí pak zavazuje nejen všechny vlastníky, ale také SVJ – právnickou osobu (pokud v domě existuje). Je tedy zřejmé kdo přijímá rozhodnutí a kdo je plní. Kdo je pánem v domě a kdo služebníkem.

Pohádka o tom, že SVJ v domě rozhoduje o rekonstrukcích a modernizacích cizího majetku, je pouze pohádkou. Sluha pouze pečuje o pánův majetek. Nemá právo jej svévolně měnit a přestavovat, jinak dostane dvacet ran holí přes záda.

lake