Rozůčtování tepla
Dobrý den. V každém domě jsou byty, které svoji polohou ( podkroví, kraj domu, přízemí ) mají větší náklady na vytápění. Je povinností SVJ si nechat stanovit příslušné koeficienty pro tyto byty, které by zohlednily situaci při rozůčtování nákladů za otop, anebo nemusí.
tedy jinak řečeno ústředním topením, ať již je poskytováno z vlastní kotelny, nebo dálkově se vždy vztahuje Vyhláška č. 269/2015 Sb..
Dodávané teplo má být rozděleno dle vyhlášky §3 se náklady na vytápění dělí v poměru 30–50% na složku základní a složku spotřební (50–70%)
složka základní se rozděluje podle „započitatelné podlahové plochy“
při výpočtu „započitatelné podlahové plochy“ se pak má postupovat podle přílohy 1 k vyhlášce a rozdělit tak nákladovou část spotřeby se započítáním i přímo nevytápěných místností. Poloha bytu se však nezohledňuje.
Pokud jsou instalována měřidla pak ve spotřební části se uplatňuje pouze pravidlo, že:
„Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit… v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky“
tedy pro vás vysvětlení: není zohledněna poloha bytu v „nevýhodě“ při kupříkladu vnější obvodové zdi, ale v případě, že byt jež má výhodu svou polohou uvnitř budovy má spotřebu o 20% nižší než je průměr, má být jeho spotřeba navýšena dodatečně na průměrnou spotřebu ve prospěch všech.
Bohužel to nijak neřeší nevýhodu krajních bytů v domě s převahou bytů „uvnitř budovy“ (tedy s menším množstvím obvodových zdí). Tam je průměr nastaven dle většiny bytů (ve výhodě).
kolega zde zmínil „deňostupňovou metodu“
jde o to, že v tomto způsobu měření dodaného tepla se teplo neměří na radiátorech, ale měří se průměrná teplota uvnitř bytu tedy bez ohledu na spotřebované teplo k jejímu udržení.
tato metoda zase „zvýhodňuje notorické větraly“ oproti těm kdo mají stále okna uzavřená.
bavíme se o budovách, které nemají zateplení a jsou špatně tepelně izolovány (nejčastěji paneláky). Tam opravdu krajní byty jsou v nevýhodě a jediná možnost je apelovat na sousedy aby to zohlednili a přispěli Vám na základní složku kupříkladu tak, že podlahová plocha krajního bytu se vynásobí koeficientem 0,5. To je myslím ze zákona přípustné.
je to pochopitelné?
Píšete … …tedy pro vás vysvětlení: není zohledněna poloha bytu v „nevýhodě“ při kupříkladu vnější obvodové zdi, ale v případě, že byt jež má výhodu svou polohou uvnitř budovy má spotřebu o 20% nižší než je průměr, má být jeho spotřeba navýšena dodatečně na průměrnou spotřebu ve prospěch všech.
Musím se přiznat, že plně nerozumím…znamená to, že bytům uvnitř domu se „musí“ zvednout spotřeba ?
ve vyhlášce kterou jsem vám citoval není uvedeno jaká by měla být korekce pro byty u vnějšího pláště budovy.
to se promítá ve složce základní (ta co se počítá podle plochy bytu)
ve sloce spotřební se taková korekce promítá tak, že byt, který by „protopil“ méně o 30% než je průměr, musí zaplatit jako by protopil jen o 20% méně (minimální možná odchylka) a o těch 10% se pak sníží náklad pro všechny ostatní.
Předpoklad, že „byt u pláště domu je znevýhodněn“ pokud se používají měřiče na tělesech ústředního topení nemusí být správný.
Krajní byty (tedy ty kde je větší ztráta přes zdi a jsou v nevýhodě) mají už z projektu a stavby obvykle širší tělesa (například o žebro až dvě), než byty uprostřed. Tedy je dodáváno více tepla než bytům uprostřed. Měřidlo rozdíl v ploše topení nezaznamená.
To jsem si sám ověřil u starších paneláků, nejsem ale stavař a nemohu tedy potvrdit, že to platí vždy.
- Tomas 22 napsal: „… tedy pro vás vysvětlení: není zohledněna poloha bytu v „nevýhodě“ při kupříkladu vnější obvodové zdi …“
Varuji před výmysly pana Tomase. Nerozumí tomu o čem se snaží psát.
Zákon výslovně předepisuje ve svém § 6 odst. 2 použití korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. Tomas o těchto korekcích nic neví. Namísto nich popisuje něco zcela jiného: dodatečné úpravy rozúčtování na nepřekročitelné limitní hodnoty podle § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 269/2015 Sb..
Tomasi, nedělejte ze sebe opakovaně blba. Když tomu nerozumíte, nepište raději nic.
Justitianus
laskavě místo tupých urážek uveďte kde ty korekce nalezneme?
nějaký předpis ? nějaká vyhláška?
houby, že?
to co jsem popsal platí, není nic kromě korekce, co by bylo uvedeno ve vyhlášce, nebo alespoň prováděcím předpisu.
Nijak neupřesňujete způsob vytápění jednotlivých bytů, domu. U nás máme např. dálkové vytápění, v bytech na radiátorech měřiče ITN. Ty jsou namontované a spravované smluvní firmou. Ta při jejich prvotní montáži (jsou už po třetí měněné, nyní dálkově odečitatelné) provedla tzv. pasportizaci bytu. Ta popisuje umístění, dispozici, orientaci na sv. stranu, počet a velikost otopných těles atd. Pasportizace bytů tehdy byla podmínkou montáže a rozúčtování.
Pane „stepanek“, píšete v dotazu o „rozúčtování tepla“. Pak zase o „rozúčtování nákladů na otop“. To jsou dvě naprosto odlišné věci! Prosím upřesněte nám na kterou službu se tážete.
- Služba „dodávka tepla“ podle § 3 zákona č. 67/2013 Sb.
Pokud jste mínil rozúčtování služby „dodávka tepla“, v tom případě jde o poskytování tepelné energie do bytů přes bytové kalorimetry. Každý byt má svůj oddělený okruh etážového vytápění, nepropojený s ostatními byty v domě (neexistují svislá stoupací potrubí ústředního topení). Zpravidla je v bytě i výměník pro vlastní ohřev teplé vody pro byt.
Zákon nijak neupřesňuje způsob rozúčtování služby „dodávka tepla“ podle § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.. Na dům se nevztahuje ani obsah vyhlášky č. 269/2015 Sb. o o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody. Dům totiž není „zúčtovací jednotkou“ ve smyslu § 2 písm. a) vyhlášky, a není v něm poskytována služba „vytápění“ podle § 2 písm. b) vyhlášky.
SVJ nemá zákonnou povinnost stanovit nějaké „koeficienty“. Náklady na tepelnou energii dodávanou do domu (nebo vyráběnou v domovní kotelně) jsou zpravidla rozúčtovány poměrně podle náměrů bytových kalorimetrů.
Je ovšem možné postupovat poněkud složitěji: rozdělit náklady na složku základní a spotřební. Základní složka vyjadřuje ztráty tepla ve společném domovním rozvodu od paty domu až po bytové kalorimetry (stálé ztráty v cirkulačních okruzích). Spotřební složka se hradí poměrně podle náměrů kalorimetrů. Jde o postup zcela obdobný rozúčtování nákladů na teplo v teplé vodě při její centrální přípravě.
- Služba „vytápění“ podle § 6 zákona č. 67/2013 Sb.
Zcela jiný případ by bylo rozúčtování služby „vytápění“ podle § 6 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.. Jsou povinně osazeny buď indikátory na radiátorech, nebo čidla teploty vzduchu pro denostupňovou metodu. K této službě zákon určuje i rámcový postup a použije se vyhláška č. 269/2015 Sb.. Při rozúčtování této služby má SVJ povinnost podle § 6 odst. 1 zákona používat „korekce a výpočtové metody“.
Justitianus
Opětně matete na základě zák. 67/2013 sb., který je součastné době změněn na zák. 104/2015 sb.( novelizován ).
Doufám že opětně nenecháte smazat daný příspěvek?
anonim
Pane Štěpánek, obraťte se na sdružení ARTAV z.s. (https://artav.cz/poradna/) a zadejte svůj dotaz, případně pročtěte vložené dotazy-odpovědi. Určitě na svůj dotaz zde najedete v poradně ARTAVU odpověď.
Pane Stepanek, děkuji za upřesnění. Nejde Vám tedy o rozúčtování služby „dodávka tepla“, nýbrž o rozúčtování služby „vytápění“.
Podle § 6 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že náklady se dělí na složku základní a spotřební. Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů (…) s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. Je tedy povinností SVJ tyto korekce používat.
Cílem korkcí je docílit srovnatelných nákladů na vytápění (při stejné tepelné pohodě uvnitř místností) bez ohledu na polohu místnosti a její tepelné ztráty obálkou budovy. Náměry indikátorů jsou totiž pouze nepoužitelná přesná čísla bez jakéhokoliv fyzikálního významu.
Pokud jde o korekce, může se jednat o:
- korekce podle tepelných ztrát přes vnější stěny místnosti (někdy se zjednodušuje na dělení místností do skupin podle počtu ochlazovaných vnějších stěn)
- korekce na orientaci podle světových stran (místnosti se stěnou/oknem na jih mají vyšší tepelné zisky z oslunění)
- korekce na podlaží (místnosti ve vyšších podlažích mohou být více ochlazovány větrem a jsou mimo dosah tepelného záření zemského povrchu)
Jiná věc je jak se tyto (či jiné) korekce stanoví. Zákon ani vyhláška se o tom nezmiňuje. Korekce určené odhadem naprosto nevědeckými metodami jsou často jen paskvil, který způsobuje dlouhodobé systematické okrádání jedněch vlastníků a neoprávněné snižování nákladů u druhých vlastníků.
Doporučená četba:
http://www.peklo.net/…odle-polohy/
http://www.portalsvj.cz/…dle-pocitace
Justitianus
U nás nepoužíváme žádné koeficienty, používáme denostupňovou metodu. Vřele doporučuji všem. Je ovšem věcí každého, jakou metodu si zvolí, proto nepředpokládám, že všichni naši metodu budou s nadšením akceptovat. Nám vyhovuje.
Spotřební složku máte rozdělit podle náměru měřidel. Zpravidla je na radiátoru pověšen indikátor topných nákladů (ITN), který generuje na první pohled nepochopitelná čísla. Co se pod těmi čísly skrývá?
ITN má mikroprocesor, který integruje povrchovou teplotu topného tělesa v čase. Tato hodnota je málo. Musí se násobit výkonem tělesa, výkon je dán konstrukcí tělesa a parametry topné vody, na to jsou tabulky výrobce těles. Potom přibližně získáme hodnotu dodané tepelné energie (práce).
Ale to je ještě málo. Musejí nastoupit ony koeficienty. Například koeficient přestupu tepla z povrchu tělesa na snímací prvek ITN. Těleso má různý tvar, zatímco ITN může mít různý tvar držáku, který se tělesa dotýká.
Dalším koeficientem bývá polohový koeficient, jež charakterizuje polohu měřené místnosti v objektu, nejčastěji podle počtu ochlazovaných či ohřívaných stěn.
Pokud jsou všechny parametry naprogramovány v ITN, pak je hodnota na displeji úměrná „spotřebě“ a tedy přímo srovnatelná s ostatními měřidly. Ale je to bezrozměrné číslo, žádné GJ ani kcal
Jsou ale dodavatelé ITN a zpracovatelé měření, kteří dodají holý ITN a všechny parametry vkládají až do svých výpočtů. Pak jsou na ITN nepoužitelná čísla, správné použitelné podoby nabývají až po zpracování.
Jaký je smysl polohových koeficientů? Udělat rozúčtování „na tu bídu“ trochu spravedlivější. Musíme si uvědomit, že topíme proto, abychom si zajistili „tepelnou pohodu“. Pohodu charakterizuje směr toku tepelné energie, teplota vzduchu a jejich vliv na lidský organismus (znáte jak čiší chlad?) V místnosti s vícero ochlazovanými stěnami k dosažení stejné pohody potřebujete vyšší teplotu vzduchu než v místnosti s jednou ochlazovanou stěnou. A topit v okrajové místnosti je nákladnější než uprostřed.
Proto se dělá pasport místností, kde se zjišťuje počet ochlazovaných stěn podle polohy místnosti v domě (rohová, vnitřní, pod střechou, nad průjezdem, nad sklepem, neosluněná). Koeficient může být i obrácený, například v místnosti nad kotelnou či výměníkovou stanicí.
Obdobně je to s „denostupňovou“ metodou měření spotřeby tepla k topení. Měřák není na radiátoru, ale na stěně, a stejně jako ITN integruje teplotu vzduchu v čase. Sice neregistrujeme výkon tělesa, ale do výpočtu vkládáme objem místnosti. Určuje „spotřebu“ bez ohledu na zdroj tepla, proto má opravný koeficient například pro kuchyni, kde je významný zdroj tepla. Notorickým „větračům“ lze na průběhu teploty vzduchu definovat jejich hřích a vhodným „kladným“ koeficientem jej eliminovat. Denostupňovou metodu lze použít tam, kde nejsou radiátory, nebo tam, kde jsou smíšené způsoby ohřevu (třeba radiátor plus podlahové topení).
Něco jiného je kalorimetr, který na jediném přívodu měří lokální dodávku tepla do jednotky ve fakturačních jednotkách (GJ), asi jako elektroměr pro elektrické topení měří kWh.
Poslední komentáře