Regulace otopné soustavy

Justitiane, nepodivuji se vaší reakci na mnou uvedené informace a věřím i tom,u, že jste z vlastní zkušenosti jako předseda výboru SVJ vyzkoušel to, co v uvedené době bylo považováno za odzkoušené a ověřené řešení. Na druhou stranu jsem měl možnost prostudovat řadu článků autorů J.V.Ráže, Blažíčka, Matějčka, kteří díky jejich přístupu a práci dostali obor a problematiku vytápění a projektování otopných soustav na úroveň, kterou nelze srovnávat s dosavadními přístupy klasických postupů a ačkoliv jsem byl zpočátku pesimistický k jejich argumentům, považuji jejich směr vývoje za revoluční a to doslova a písmene. Abych zde neobhajoval nějaké chiméry, musím konstatovat, že jsem pro naše SVJ zajistil od projektanta J.V.Ráže projekt termo-hydraulické- ho vyregulování pro náš dům, přičemž pro jeho výpočet a zpracování bylo nutno především tzv. zmapovat poměrně detailně celou otopnou soustavu domu, aby byly známy veškeré délkové parametry jednotlivých potrubí, typy a světlosti každého komponentu pro stanovení jejich hydraulického odporu a tlakových ztrát, …poskytnout podklady o posledním uceleném zúčtovacím období z hlediska spotřeb tepla, nákladech, PENB budovy, které nikdy nikdo k ničemu nepotřeboval. Vypracovaný projekt THR pak obsahoval nejen položkový rozpočet na jeho realizaci, ale samozřejmě naprosto detailní rozpis nastavení hodnot pro seřízení každého termostatického ventilu, regulátoru tlakové diference, ale také hodnoty nastavení regulačních šroubení na zpátečkách každého otopného tělesa. Garantované teploty pro každou místnost jsou samozřejmostí, neboť řídící funkcí této regulace je právě teplota pro každé otopné těleso a místnost, neboť při jejím dosažení se automaticky omezí přítok topného média, aby nedocházelo k přetápění. Že k výpočtům byl použit speciální výpočetní software, je pochopitelné a také chápu i požadavek projektanta, že po nastavení a vyregulování otopné soustavy je každé kroucení termostatickými hlavicemi kontraproduktivní, neboť tyto v součinnosti s termoventily jsou schopny zcela automaticky udržovat otopnou soustavu v co nejefektivnějším režimu. Cílem takové regulace je stav, při kterém je možno naplno využít tepelných zisků, které klasické hydronické vyregulování není schopno docílit. Kdyby nebyly úspory z tepelných zisků 30%, nic se neděje, neboť kalkuluji, že mohou v reálných podmínkách být okolo 20%. Každopádně při zvyšujících se nákladech na vytápění je to i do budoucna jedna z cest, jak snížit náklady o teplo, které doposud platíme teplárně jen proto, že nejsme schopni zajistit, aby otopná soustava pracovala bez zbytečných ztrát a aby především nebyl vytápěný dům přetápěn.

Dva roky před zateplením dům do 50 bytů měl roční spotřebu 965 GJ! Rok další to vzali tzv. do rukou uživatelé a uzavíráním TRV ve svých bytech jsme dosáhli roční spotřebu 800 GJ, ovšem při průměrné vnitřní teplotě pouhých 18–19 st. C. To asi nebylo to správné ořechové, ale jak se říká, co je doma, to se počítá. Po zateplení domu a výměně otvorových výplní jsme se v dalším roce dostali okamžitě na roční spotřebu 400 GJ, přičemž nás čekala právě zmíněná regulace otopné soustavy. Výbor se zamyslel a místo plánované TH regulace zadal vyregulování firmě, která se nabídla za 15 tis. zajistit kýženého efektu a podle toho to dopadlo. Během jednoho dopoledne proběhlo sejmutí TSH a po hodině opětovné nasazení hlavic a po obědě se už prášilo za kočárem. Bylo vyděláno.

Po této podařené regulaci je roční spotřeba ve výši do 400 GJ minulostí, neboť tato se za uplynulých 5 let pohybuje ve výši 460 GJ a výborem slibované úspory ve výši 20–25% vzaly za své. Rok 2018 byl v historii sledování teplot nejteplejším rokem vůbec, přičemž 390 GJ ještě není tak hrozná spotřeba tepla, ovšem rok 2019 byl jen o jediný stupeň chladnější, ovšem roční spotřeba byla 414 GJ. Ovšem vnitřní teploty v bytech jsou běžně 25–26 st.C! Nemusíme si dokazovat, že každý jeden teplotní stupeň nad hodnotu 20 st.C představuje v nákladech nárůst o 6%! Pokud se podaří veregulovat otopnou soustavu tak, aby byly respektovány vnitřní teploty do 22 st.C max., potom další úspory ve výši min. 25% jsou více než reálné, bez omezení tepelné pohody a pokud k tomu bude možno využít tepelných zisků, bude to OK. Při současných cenách 570 Kč/GJ, kdy výtopna jede na hnědé uhlí, lze předpokládat, že i bez ohledu na emisní povolenky bude dříve nebo později s uhlím stop stav a do skoku člověku určitě nebude. Možná ano, pokud výtopna skončí a nějak se budeme nuceni zahřát.

Věřím tomu, že TH regulací bychom se mohli dostat s roční spotřebou na 250–300 GJ. To by ovšem nesměla naše vláda a ministerští úředníci lidi oblbovat, že indikátory na radiátorech jsou tou správnou cestou k úsporám a když k tomu připočítám, že budou lidi dostávat každý měsíc v topné sezoně, kolik spotřebovali dílků, tak to pro ně b ude mít jen jediný efekt. Stáhnou termohlavici na minimum a raději budou u televize sedět v zimních bundách. Ale úředník je mrcha, my to těm šetřílkům osolíme a dopočítáme jim spotřebu do těch 80% průměrného tepla vztaženého na metr čtvereční započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky. A když se jim to nebude líbit, tak nechť se odstěhují někam, kde je teplo celý rok.

Z logiky vyvážení vyplývá, že je to systém kde dodání a odběr tepla je optimální v relaci s předpokládanou spotřebu. Spotřeba je spočítána speciálním programem (jak jinak?) a průtok je usměrňován nastavitelnými ventily v rozvodném systému. Po nastavení systém funguje a v našem případě nastala okolo 50% úspora výroby tepla v lokální kotelně. Optimální nastavení předpokládalo nastavení odběru na radiátorech na střední polohu (3). Uživatelé domu převážně důchodci usoudili, že je to drahé a začali topení uzavírat nebo snížit odběr pod dolní mez korekčního intervalu. To se poznalo z vyúčtování, kdy přes 50% bytů bylo v korekci na překročení dolní meze korekčního intervalu. Nákladovost se opět postupně zvyšovala až dosáhla dřívější úrovně před vyvážením. Vyvážení vytápění též vyžaduje vyvážené uvažování a jednání odběratelů tepla.

Asi Tak, jsem rád, že zareagoval někdo, kdo vyzkoušel mnou popsaný způsob TH regulace a zjistil, že úspory jsou v oblasti vytápění dosažitelné, ovšem jako vždy, vstupují zde do „hry“ vlastní příjemci služby vytápění, kteří se snaží dosahovat pomyslných úspor za každou cenu. Do automatických regulačních procesů je samozřejmě kontraproduktivní zasahovat, protože důvěra v takovou optimalizovanou soustavu je základním předpokladem. Bohužel obyvatelé bytových domů mají rádi teplíčko a tak není výjimkou, když vnitřní teploty v bytech jsou na úrovni 26–27 st.C, což se bohužel každým stupněm nad 20 st.C projeví v nárůstu nákladů za teplo o 6%! Nikdo nechce, abychom vytápěli byty na pouhých 20 st.C, ale dostačující je hranice 22 st.C. Vyšší vnitřní teploty o 4–5 st.C samozřejmě degradují efekt tepelných zisků a tak náklady vzrostou o 25–30% jen a pouze díky zásahům do nastavení termohlavic na termoventilech. No a co si budeme povídat, když k tomu připočítám diletantské argumentace některých tzv. odborníků, jak používat termostatické hlavice, aby bylo dosaženo úspor tepla, jsme tam, kde jsme být nechtěli. K tomu to vypadá, že příslušné ministerstvo zapracuje směrnici EU k úsporám energií a dálkovým odečtům měřidel, takže obyvatelé domů budou pravidelně dostávat měsíční přehledy o tom, jak tzv. šetří teplo a teplou vodu, což povede k naprosto zvrácenému hnutí za dosahování úspor za každou cenu, a to i za cenu nedotápění bytů. Také u nás jsme dospěli do stádia, kdy při rozúčtování spotřební složky nákladů na teplo se více jak 60% příjemců služby ocitlo mimo vymezenou toleranci měrných teplot vztažených na metr ZPP, což krom jiného ukazuje na skutečnost, že zvolené korekční koeficienty nebyly stanoveny na základě odborného posouzení autorizovanou osobou v oboru vytápění, ale tyto KK si rozúčtovací subjekt tzv. nastřelil tak, jak uznal za vhodné. Navíc pak sehrává roli v nákladech za vytápění i zmíněná skutečnost, že velká část obyvatel bytů stahuje termohlavice do polohy pod „3“, přičemž nejsou ochotní vnímat, že jsou povinni uhradit náklady alespoň ve výši 80% průměru domu.

Problematika vytápění bohužel není jediná, kde zjišťujeme, že se na příslušných institucích realizují tzv. odborníci, přičemž na jakékoli odezvy skutečných odborných kapacit, neberou zřetel. Jestliže vše pohání lobby zajištění zisku prodejem tzv. měřidel IRTN, která měřidly v podstatě nejsou, k tomu pak dálkově odečitatelné, abychom dostávali podklady, které většině obyvatel domů k ničemu nejsou a v podstatě si je budou nuceni platit, tak to je skutečně nad rámec chápání.